2013: Rasismus a Zeman, nebo František a konec apatie?

Jan Čižinský, středoškolský učitel, navrhovatel referenda o sídle radnice Prahy 7: Svět: Květiny, které nový papež František vhodil od moře u ostrova Lampedusa, aby tím uctil oběti mezi uprchlíky. Česká republika: Narození prvních českých paterčat a následná vlna solidarity i xenofobie. Komunální politika: Pravomoc obcí zakázat hazard v kombinaci s úspěšnými lednovými referendy a z toho vyplývající elán občanů ochotných použít tyto mocné nástroje komunální politiky.

Petr Papoušek, předseda Federace židovských obcí: Věřím, že většina lidí by odpověděla jiným způsobem. Mne „zaujal“ nový fenomén v ulicích našich měst. Dotýká se nejnižších lidských vlastností, které máme, a jedná se o zapojení většinové společnosti do protiromských pochodů v létě 2013 - a především netečnost politických představitelů k tomuto problému. Ano, bylo před volbami, to všichni víme. A právě proto mělo zaznít odsouzení rasismu, který již nevykřikovali jen zástupci krajní pravice, ale naši sousedé. Není to lehce řešitelný problém a já doufám, že se mu dostane větší pozornosti v celém spektru společnosti. Rasismus začíná pochody a končí v koncentračních táborech.

Jindřich Šídlo, novinář, Hospodářské noviny: Pád vlády Petra Nečase v červnu 2013. Bylo to naprosto neuvěřitelné, bizarní, ale taky trochu děsivé - a symbolicky to znamenalo konec politického systému, jak jsme ho znali v posledních dvaceti letech.

Jana Smiggels Kavková, předsedkyně České ženské lobby: Pro mne byl nejzásadnější událostí první český Kongres žen. Konal se v červnu v Praze a zúčastnilo se ho téměř tisíc žen různého věku, politického přesvědčení a společenského postavení. A také jejich dětí. I přes různé politické názory mají ženy společné zájmy, na které bohužel naši politici neslyší a už léta jsou zcela opomíjeny. Cílem Kongresu žen bylo formulovat tyto zájmy a ve formě rezolucí je pak předat těm, kdo mají v rukou moc: premiérovi, oběma komorám parlamentu a předsedům politických stran. Rezoluce obsahují např. návrh na zavedení náhradního výživného pro samoživitelky placeného státem, zajištění míst pro děti ve školkách, rovné odměňování či lepší ochranu obětí násilí na ženách. Mnohé z těchto požadavků se objevily ve volebních programech politických stran, některé dokonce v koaliční smlouvě vznikající vlády. Do nového roku bych si přála, aby aspoň část z nich byla splněna. Nejsilnějším momentem Kongresu žen byl ale jednoznačně pocit vzájemné solidarity.

Jiří Pehe, politolog, ředitel New York University: Z mého pohledu bylo nejdůležitější událostí roku rozhodnutí USA a Francie neintervenovat vojensky v Sýrii. Ať už se nakonec ukáže, že to bylo rozhodnutí správné, či špatné, jisté je, že na léta dopředu ovlivní bezpečnostní situaci nejen v regionu, ale celosvětově. V kombinaci s dalším důležitým rozhodnutím západních mocností - neintervenovat zatím s použitím síly proti íránskému jadernému programu -může mít další vývoj v Sýrii bez zásahu zvenčí dalekosáhlé důsledky.

Roman Joch, ředitel Občanského institutu: Nejdůležitější společensko-politickou událostí uplynulého roku 2013 v ČR je zřejmě monumentální volebně-politická transformace, jež se odehrála a zřejmě ještě odehrává. Ta, jež započala zvolením prezidenta Miloše Zemana přímou volbou v lednu, pokračovala přes dramatický a nestandardní pád Nečasovy vlády, jmenování vlády Rusnokovy, jež důvěru sněmovny nezískala, a prozatím její poslední fází byly sněmovní volby v říjnu a následná jednání o sestavení vlády nové. Pokud bych však v rámci této transformace měl zdůraznit fenomén jeden velice významný, a to nedoceňovaný, pak je jím ten fakt, že prezidentovi Zemanovi se už povedlo jmenovat 8 z 15 členů Ústavního soudu ČR - a levicový Senát místo toho, aby je prosíval ostrým sítem, je prezidentovi víceméně otrocky odmával (čímž zanedbal svou ústavní odpovědnost). Takže nelze vyloučit, že se v létě odehrál takový malý legální ústavní převrat, jehož následky budeme nést ještě minimálně příštích 10 let (toť mandát soudce Ústavního soudu). V zahraničí patrně nejdůležitějším společensko-politickým fenoménem je totální propad reputace amerického prezidenta Baracka Hussaina Obamy a prozření mnohých, teď už asi většiny, že je unikátně slabý a nekompetentní jak v politice zahraniční, tak i domácí.

Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu: To, že oprávněná skepse občanů týkající se současných politických poměrů byla zastíněna mobilizací víry v možnost nápravy věcí veřejných v rámci voleb. Ještě důležitější ale bude, aby zvolená reprezentace nechápala svůj mandát jako výtah k moci a osobnímu prospěchu, ale jako službu - a konečně tak došlo k tolik očekávanému posunu.

Michal Broža, ředitel Informačního centra OSN v Praze: Vývoj krize v Sýrii, a to z mnoha důvodů: bezpečnostních, humanitárních i geopolitických. První a zatím jedinou nadějnou zprávou je průlomová rezoluce Rady bezpečnosti o likvidaci chemických zbraní, která zároveň apeluje na nutnost uspořádat dlouho odkládanou mezinárodní konferenci. Na ni se totiž nedaří dostat všechny strany konfliktu a přesvědčit je, že krize nemá žádné vojenské, ale jen politické řešení. Nějakou formu vnější pomoci potřebuje už téměř polovina Syřanů. OSN před pár dny vydala výzvu na podporu svých humanitárních aktivit v roce 2014. Dosahuje rekordních 12,9 miliardy dolarů. Hlavním důvodem je právě Sýrie, protože existují obavy, že se krize bude nadále prohlubovat. Na útěku z domova je už 6,5 milionu lidí, z toho jsou víc než dva miliony v sousedních zemích. To má samozřejmě potenciál rozkolísat nejen celý region.

Matěj Hollan, Rekonstrukce státu, zakladatel Brnění: Z pozice zaměstnance Frank Bold asi těžko můžu hodnotit jako přelomovou událost roku něco jiného než vznik Rekonstrukce státu a její předvolební kampaň Bla bla nevolím. Rekonstrukce státu je dosud největší občanská lobbingová akce a způsobila pěkný poprask i mezi sněmovní pardály. Ovoce budeme sklízet v roce nadcházejícím - a vzhledem k tomu, že na 160 poslanců slíbilo hlasovat pro protikorupční zákony, pevně věříme, že to bude ovoce sladké. Dobré zjištění je i to, že mnoho politiků skutečně upřímně chce naši legislativu vylepšit. Neméně zásadní je odražení puče Michala Haška. V době psaní tohoto textu ještě není jasné, zda se trojkoalice domluví, ale základ pro odsunutí zemanovských sil na vedlejší kolej byl dán v oněch pár dnech, kdy se za Bohuslava Sobotku postavila „ulice“. Bonusem je pak rozhodnutí Ústavního soudu, že obce mohou regulovat hazard. Na textu ústavní stížnosti pracoval i náš právník Aleš Ziegler. Obce se už velmi brzy hazardu zbaví, zvláště budou-li cítit poptávku od voličů.

Jan Bureš, hlavní ekonom Era: Z moře důležitých světových událostí roku 2013 vyčnívá smrt Nelsona Mandely - jednoho z největších bojovníků za svobodu a demokracii uplynulého století. I když v jiných kulisách, sdílel podobně silnou víru v lidská práva a demokratické instituce jako kdysi v komunistickém Československu Václav Havel, v dnešní Barmě Aun Schan Su Ťij, v dnešním Ázerbájdžánu Intigam Alijev nebo v současné Číně Liou Siao-po. V roce 2013 se k plné demokracii mohlo nadále přihlásit pouze patnáct procent států na světě, a to především v západní Evropě a Severní Americe.

Bianca Bellová, spisovatelka: Událostí s největším společenským dopadem byla pro mě bezpochyby a nepřekvapivě přímá volba prezidenta. Vyorala brázdu, stala se jakýmsi konečným vykřičníkem za polistopadovou érou postupně upadajícího konsenzu; prozřením, zhrubnutím, začátkem nevybíravé konfrontace a polarizace ve společnosti. V druhém gardu pak přišla rezignace.

Jan Piňos, ekolog, hnutí Duha: Jedna událost nepřehlédnutelně vyčnívá – snaha Zemanovy odcházející „vlády odborníků“ zrušit téměř čtvrtstoletí platné vládní usnesení o limitech těžby hnědého uhlí, které chrání před zbouráním desítky obcí a před zničením nemalý kus krajiny pod Krušnými horami. Ční nad jiné proto, že měl tento příběh v záplavě negativních zpráv (zatím) dobrý konec. Špinavé hře dosluhujícího premiéra zabránila především skupina ekologů a starostů s pomocí některých bývalých i současných poslanců. Lví podíl na pádu Rusnokova plánu měl kromě nejaktivnějších severočeských komunálních politiků pětičlenný tým Hnutí DUHA a Greenpeace, jemuž se podařilo zdánlivě nemožné. Během krátké doby přemohli v nerovné hře mocný gang: Tykače, Dienstla a další uhlobarony, vedení těžebních společností, premiéra, ministra průmyslu a uhelné politiky, komunisty v čele se severočeským hejtmanem, Tykačovy uhelné odbory, Svaz průmyslu a dopravy, Těžební unii, Hospodářskou komoru – všechny s prezidentovým krytím v pozadí.

Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu: Ač bílá místa stále existují a jde to ztuha, ukazuje se postupně, že ústavní princip rovnosti před zákonem a právo (i trestní) začíná platit všude a pro všechny. V mé rodné Plzni se fotbalisté i hokejisté stali mistry republiky. A v naší rodině první vnuk dovršil první rok a dělá nám všem tolik radosti, že občas zapomínáme na všechno „důležité“ kolem.

Hana Malinová, ředitelka Rozkoše bez rizika: Kromě cesty do Zimbabwe, kde spolupracujeme s organizací GWAPA (Gweru Women AIDS Prevention Association), jejíž cílovou skupinou jsou především sexuální a bývalé sexuální pracovnice, pro mě byl zážitkem úspěch našeho divadelního souboru Rozkoš na festivalu Open air v Hradci Králové. Na naše představení Učitelka a Oidipus se přišlo podívat asi 500 diváků, což je zřejmě vůbec největší návštěvnost za celou naši devatenáctiletou divadelní kariéru. Několikrát jsme museli přezpívat písničky. Diváci byli potěšeni a pobaveni, naši herci a herečky šťastni - hlavně naše diva Vladana.

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury: Člověk asi bere pozitiva jako samozřejmost, zřejmě proto mě napadla jako první negativa. Tragicky jsem od počátku vnímala Klausovu amnestii i nového prezidenta. A další vývoj mě v tom jen utvrdil. Naopak pád vlády byl osvěžující, stejně jako moje přirozeně optimistická očekávání od vlády nové. Povolební sociálnědemokratický trapas mě z té naivity rychle dostal. Na druhou stranu fakt, že se papežem stal tak skvělý člověk, naznačuje, že i ve vysokých kruzích vlády světa se blýská na lepší časy. Protiromské nepokoje, ale i běžně naladění lidí u nás vkročilo letos do nové fáze, jež mě děsí. Názory radikálů už převzala široká veřejnost - a není výrazné osobnosti, která by se proti tomu ohradila. O Romech nebo Cikánech už není možno se veřejně bavit v běžných souvislostech; stále visí ve vzduchu jakási společná „romská/cikánská“ vina, která poskvrní každého, kdo se k tomuto původu hlásí. Vývoj situace na Slovensku, kde se stal županem extremista Kotleba, by nás měl přimět k zamyšlení nad změnou směru. Výhra v Davis Cupu „našich chlapců“ působí, že se dmu pýchou i já, ač jsem raketu snad nikdy nedržela v ruce.

Jan Farský, poslanec za TOP 09 a Starosty: Nejdůležitější událostí roku pro mě není jeden moment, ale možnost, že jsem mohl prožít další rok v demokracii a svobodě. Žijeme v nejdelším demokratickém období a míra blahobytu je vysoká - i když bojujeme se sociální nerovností, korupcí, pořád zažívá naše země nejlepší období ve své historii. Ačkoli se to ve světle každodenních zpráv nemusí jevit, je to tak. O vlastním osudu rozhodujeme sami, volíme si školu, kterou chceme studovat, práci, kterou chceme vykonávat. To je pro mě štěstí. A ač se mi výsledek některých letošních voleb nemusí líbit, pořád je to výsledek svobodných voleb. Se štěstím i s demokracií a svobodou, která k našemu štěstí přispívá, je to ovšem jako s kyslíkem. Dokud se vám nezačne špatně dýchat, nevidíte, že jej ubývá. A kdo by měl pocit, že je to příliš subjektivní, doporučuji letošní studii skupiny expertů z Univerzity v Britské Kolumbii vytvořenou pro OSN a nazvanou Světové štěstí. Vědci hodnotili délku věku, sociální podporu, HDP, perspektivu korupce, možnost svobodně se rozhodovat a vnímání velkorysosti.

Hassan Ezzeddine, česko-libanonský novinář: Důsledky toho, co někteří nazývají „arabské jaro“ nebo spíše „arabské probuzení“, jsou nyní jasné a alarmující - a začínají se projevovat i v evropském a globálním měřítku. Kromě tragického humanitárního rozměru konfliktu v Sýrii a okolních zemích, tedy desítek tisíc mrtvých, miliony uprchlíků a statisíce raněných, je znovu na vzestupu i strach z islámských radikálních skupin, které považují násilí za nedílnou součást svého „boje“. Nepřáteli podobných sil se stávají všichni, kdo s nimi nesouhlasí - a nezáleží na tom, zda jsou křesťané, židé, nebo muslimové. Navzdory všemu temnému se oblast Blízkého východu stává i místem příjemných a velmi důležitých překvapení. Zaznamenali jsme významný posun v přístupu americké diplomacie k citlivým tématům, zejména pak v otázce íránského jaderného programu. Zdá se, že Washington začíná měnit své diplomatické počínání v regionu; je zajímavé sledovat měnící se vývoj na izraelsko-palestinské frontě a snahu americké administrativy zahájit dialog s některými islámskými skupinami a proudy, které jsou považované za „umírněné“.

Kumar Vishwanathan, romský aktivista a pedagog: Největší sílu a motivaci mi v uplynulém roce dal boj romských rodin v ostravském Přednádraží. Vydrželi ve svém domě od chvíle, kdy jim stavební úřad řekl, že se musí hned vystěhovat; rok. Vydrželi i krutou zimu, samospráva odmítala udržovat kanalizaci, kolem vládl zmar, museli dům hlídat, aby jim ho vandalové nerozebrali. Bylo to poprvé, kdy Romové nenásilně vzdorovali nezodpovědnosti samosprávy. Úřad jim vzal dávky, ale lidé z majority je podporovali, dávali jim peníze. Nakonec nemuseli na ubytovnu, díky darům se podařilo zaplatit kauci a bydlí v normálních bytech.

Daniel Hůle, Člověk v tísni: Po delším zvažování a s přihlédnutím k oblasti, kterou se snažíme dlouhodobě měnit, mi největší radost udělalo rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byla zrušena zcela amorální přísudková vyhláška, která od roku 2006 devastovala stotisíce dlužníků ve prospěch několika advokátních kanceláří. Skutečnost, že Ústavní soud nám dal za pravdu ohledně neústavnosti vyhlášky, mě potěšila o to víc, že jako bývalý volič Unie svobody jsem cítil spoluodpovědnost za celý systém - jelikož to byl právě exministr spravedlnosti Pavel Němec, který novelizací vyhlášky v roce 2006 zapříčinil tento stav. Jen od roku 2006 došlo ke zvýšení dluhové zátěže řádově o stovky miliard korun, proti čemuž náklady na dávkové systémy a podobně jsou zcela zanedbatelné.

Martin Krummholz, kunsthistorik, Ústav dějin umění AV: Jako kunsthistorik se pohybuji na pomezí vědy a umění. Tragickou politiku státu v obou těchto oblastech v dané chvíli výmluvně ilustruje ostentativní nezájem koaličních stran o resort kultury. Letošní události kolem Národního divadla, donekonečna oddalované řešení situace v Národní galerii a soustavné zpochybňování významu české egyptologie jsou pro mne dalšími smutnými důkazy nekulturnosti českých politických elit. Vzhledem k sumám, které se v Česku standardně „odklánějí“ a utrácejí za nesmyslné či zpackané státní zakázky, je podfinancování kultury a vědy nanejvýš ostudné a pro talentované lidi značně frustrující. Pozitivně naopak vnímám působení papeže Františka I., jež mi příjemně nabourává typicky české předsudky vůči katolické církvi.

Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze: Poznání, že ne všichni v úřadě, který přes rok řídím, jsou odpůrci změn - a především výsledky státních zástupců, z nichž někteří již v úřadu působili či přišli spolu se mnou. Podařilo se jim spolu s policisty dokázat, že jsou schopni otevírat a vést stíhání v kauzách, o nichž se pochybovalo či na které v minulosti nebyl dostatek erudice.

Bohdan Bláhovec, dokumentarista: Byly to konečné důvody pádu Nečasovy vlády, které se staly definitivním manifestem zvráceného fungování české politiky, v níž se setkává rovina politických zájmů s ekonomickými a absurdně i s libidem a zájmy ryze privátními.

Pavel Franc, programový ředitel Frank Bold, Rekonstrukce státu: V letošním roce se naplno projevila důležitá změna společenských nálad. Z lidí opadává lhostejnost a apatie a chtějí žít ve společnosti respektující základní lidské hodnoty. Veřejnost je navíc konstruktivní a nepřichyluje se k extrémistům. Amnestie Václava Klause byla plivancem do tváře nám všem. Reakce společnosti však byla rozumná. Našel se dostatek senátorů, kteří požádali o soudní přezkum s mohutnou občanskou podporou v zádech. Voliči transformovali v pozitivum také předčasné volby vyvolané absurdním dramatem. Extremisté a nebezpečné strany neuspěli. Staré strany byly povolány k odpovědnosti. Zatímco politici a instituce selhávají, občané se chovají státotvorně. To je událostí tohoto roku.