Český web o smrti dobývá Evropu

„Chtěl bych obyčejnou papírovou rakev, kterou byste mi na slavnostní pijatice na louce nebo ve stodole pokreslili temperami,“ navrhuje ředitel mobilního hospicu Cesta domů Marek Uhlíř. Tuhle představu zapsal do „seznamu posledních přání“ na webu mojesmrt.cz, který vytvořil právě tým Cesty domů spolu s agenturou Yinachi. 

Zájemce se může proklikat sedmi okruhy, které se týkají odchodu ze světa, a vyplnit zde svou představu. Například se dozví, že dnes na pohřbech nejčastěji zní Send Me An Angel od Scorpions, Až mě andělé od Petra Spáleného a Z Nového světa od Antonína Dvořáka. „Taky ti je pustí, jestli neřekneš, že to chceš jinak,“ přečte si. Pak si může na YouTube najít, co by chtěl zahrát raději.

Následně si může vybrat, co chce mít na poslední cestě na sobě - včetně žabek na nohou a slunečních brýlí na očích. Může si navrhnout vlastní parte, popřemýšlet, zda by chtěl smutečního řečníka a jakého, zamyslet se, na kterých věcech mu záleží a komu by je chtěl dát, vyslovit poslední přání a také popsat, jaké strachy ho při pomyšlení na smrt přepadají.

Web mojesmrt.cz vznikl jako součást osvětové kampaně a jeho cílem je otevřít tabuizované téma umírání a smrti. „Neumíráme, jak bychom si přáli,“ míní jeho tvůrci. „Hlavně proto, že o tom s nikým nemluvíme.“ Pohřební nálada tu rozhodně nečiší, web láká spíš k trochu rozvernému vymýšlení.

„Líbilo by se mi, kdyby lidé na pohřeb přišli v barevném oblečení, sešli se na nádraží a jeli na výlet. Někam, kde je hezký výhled,“ představuje si Lenka Matoušková, vedoucí Klubu přátel Cesty domů. „Mám takové patetické přání, vždycky se mi líbil ten moment, kdy se vypustí heliové balónky a stoupají vzhůru k nebi,“ zní další touha. Nebo ještě jiná představa: „Chtěla bych být pohřbená za jiskřivého letního rána, i kdybych kvůli tomu měla půl roku ležet v mrazáku.“

Za necelé dva měsíce od spuštění navštívilo web skoro třicet tisíc lidí, přes šest set z nich vyplnilo seznam přání až do konce. Tvůrci si od osvětové akce slibují, že nejen o poslední cestě, ale také o umírání začneme mluvit přece jen o něco častěji než dosud. To může být dobré nejen k tomu, že nám do rakve neoblečou šaty, které bychom si zaživa na sebe ani za nic nevzali.

Tři čtvrtiny lidí v Česku umírají v nemocnice nebo léčebně dlouhodobě nemocných, většina si ale podle průzkumů přeje zemřít doma. Na vině tohoto rozporu je nejen nedostatek paliativních služeb, ale též fakt, že rodina není na konec svého blízkého připravena - a neví ani, jak by si odcházení a rozloučení představoval. „Po velmi emočně i jinak náročném pohřbu dědečka jsme si v rodině řekli, že nějaký seznam posledních přání vypracuje každý z nás povinně,“ zní jeden z ohlasů na web mojesmrt.cz. „A vida, od pohřbu ještě neuplynuly ani dva týdny, a je na to dokonce zlepšovák.“

Tvůrci webu teď pracují na anglické verzi. Při návštěvě v Česku se totiž zalíbil prezidentce Evropské asociace paliativní péče Sheile Payne, převzala nad ním záštitu a chtěla by ho začít šířit v dalších evropských zemích. Důraz na to, že o smrti je třeba začít mluvit, je totiž celé Evropě společný. Mojesmrt.cz je tak trochu bezstarostná varianta kudy do toho.