Zaorálek otočil: Rusko zásadně destabilizuje Evropu

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek dokončil dlouho připravovanou novou koncepci zahraniční politiky. Oproti původní verzi, která před časem unikla do médií (v prosinci ji zveřejnil Respekt), doznala její současná podoba viditelných změn.

Struktura dokumentu se v podstatě nezměnila: uvozuje ji sdělení, že materiál navazuje na předchozí koncepci z roku 2011, již sepsala ji Nečasova vláda, vychází z hloubkového auditu zahraniční politiky, který probíhal v Černínském paláci minulý rok, a zohledňuje výrazné proměny mezinárodního prostředí, k nimž v posledních letech došlo. Obsah však doznal podstatných změn.

Poté, co se dokument předčasně dostal na veřejnost, čelil Zaorálkův tým kritice opozičních politiků, komentátorů i části vlády, že nepromyšleně a příliš ostře otáčí dosavadní kurs zahraniční politiky, když například rozmělňuje do neurčitých frází dlouholetou havlovskou tradici podpory lidských práv. A de facto tak tuto politiku vzdává, když byl za jedno z hodnotových východisek zahraniční politiky místo Havla zmíněn „reformní komunismus“ - aniž bylo jasné, co přesně to znamená. 

Bez reformního komunismu

Z finální verze „reformní komunismus“ vypadl a slovo Havel v něm nadále není, ale přibyl odkaz na Chartu 77. Zaorálkova koncepce nyní pracuje s tím, že hodnotově je česká zahraniční politika zakotvena v „euroatlantickém civilizačním prostoru“, jejímž institucionálním výrazem je především naše členství v NATO a EU.

Prioritami do budoucna jsou demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv, úcta k lidské důstojnosti, rovnost a solidarita. Specificky pak česká zahraniční politika vychází z odkazu „českého humanistického myšlení, zejména T. G. Masaryka, z odkazu Pražského jara a Charty 77 i z tradice podpory lidských práv a lidské důstojnosti“.

Viditelnou proměnou prošla i pasáž týkající se současných hrozeb, jež ztělesňuje především válečná politika současného ruského prezidenta Vladimíra Putina. O Rusku se v původní verzi mluvilo jako o “důležitém politickém a ekonomickém partnerovi“ z “z hlediska potenciálu“.

“Česká republika bude usilovat o konstruktivní spolupráci s Ruskou federací zejména v ekonomické a kulturní oblasti a o co nejširší kontakty s ruskou občanskou společností,“ stálo v dokumentu. Že Rusko zahájilo de facto válku v Evropě, se zde nijak neřešilo.

A když už, tak ve velmi opatrných, takřka nic neříkajících náznacích: “Česká politika k Rusku, včetně míry politických a ekonomických kontaktů, bude záviset na respektu Ruské federace k mezinárodnímu právu a k územní integritě jeho sousedů. Cílem je překonat současné problémy a dospět k partnerským vztahům.“

Stále s Izraelem 

V přepsaném dokumentu (celý dokument zveřejnily lidovky.cz) je teď Rusko označeno za zásadního destabilizátora bezpečnostní architektury Evropy. Ministr zahraničí sice dál říká, že Česká republika bude usilovat o konstruktivní spolupráci s Ruskou federací zejména v kulturní a ekonomické oblasti a o co nejširší kontakty s ruskou občanskou společností. Míra kontaktů bude ovšem záviset na „respektu Ruské federace k mezinárodnímu právu a k územní integritě jeho sousedů.“

I když se mělo za to, že současná, středolevá vláda otočí nadstandardně spojeneckou politiku svých předchůdců k Izraeli, reálné kroky Sobotkova kabinetu to zatím nenaznačují. A stvrzuje to i Zaorálkova koncepce. Izrael je v něm označen za „strategického partnera“ a bilaterální prioritu v regionu charakterizovanou společným zasedáním vlád.

V případě Palestiny se Česko zavazuje pokračovat v rozvíjení politických kontaktů s palestinskou samosprávou a v poskytování rozvojové pomoci. Cílem zahraniční politiky je pak podporovat blízkovýchodní mírový proces, směřující k uspořádání ve formě dvou samostatných států.

Jeden problém však zůstává: v první i poslední verzi stále jde o hodně statický dokument. Říká, že Česko je součástí NATO a EU, ale příliš to nerozvádí. Není zde zmínka o posílení obranyschopnosti Evropy, o evropském pilíři NATO nebo o větší sdílené odpovědnosti za bezpečnost kontinentu. Včetně toho, jak konkrétně k tomu chce Česko přispět.

Zahraniční koncepci nyní projedná vládní koalice; šéf diplomacie plánuje, že ji probere i s opozicí. Poté by měla být schválena.