Proč Američany vzrušuje výměna jednoho moderátora

Změny v moderátorském křesle amerických televizních show se obvykle nedostávají na titulní strany českých novin. A oznámení, že legendárního (Jone, promiň!) Jona Stewarta nahradí v podstatě neznámý jihoafrický komik Trevor Noah, se tam nedostala rovněž. Stejně jako informace, že to vyvolalo jisté pobouření. Nakonec námitka o okrajovosti padla i na jedné z porad Respektu.

Pro Američany – zejména z liberálních, vzdělanějších a městských kruhů – to ovšem byla situace velmi hodná sledování. The Daily Show na stanici Comedy Central je totiž svého druhu instituce. Nikoliv počtem diváků, neboť tohle číslo v době stovek kanálů a internetu ztratilo vypovídací hodnotu, ale skrze vliv, který má.

The Daily Show je noční pořad založený na „falešném zpravodajství“, které satiricky komentuje aktuální dění. A podle řady studií i výzkumů bývají lidé, kteří tyhle „fake news“ sledují, informovanější než konzumenti běžného zpravodajství. Zejména u mladšího publika The Daily Show dokonce běžné zpravodajské zdroje nahrazuje. A nejen u něj. Exprezident Bill Clinton se po Stewartově oznámení odchodu na Twitteru tázal, „kde se bude každý večer dívat na zprávy“. A nakonec to neplatí pouze pro Američany: Chcete vědět, co důležitého se opravdu děje v tamní politice a jak tomu rozumět? Pusťte si The Daily Show!

Proto se s napětím čekalo na zprávu, kdo po šestnácti letech Stewarta u satirického kormidla vystřídá. Jedenatřicetiletý Trevor Noah se párkrát u Stewarta mihnul a zanechal dobrý dojem, když si kupříkladu střílel z předsudků a neinformovanosti Američanů o Africe. Ale i tak jeho volba vzbudila jisté překvapení. Už proto, že ve Stewartově týmu postupně vyrostly skvělé komediální osobnosti a potenciální nástupci: od Johna Olivera, který mimochodem Stewarta už jednou načas nahradil, přes Jessicu White až po Kristen Schaal. Ale pak překvapení vystřídala kritika, zděšení či dokonce znechucení, když se kdosi pilný začal probírat Noahovým twitterovým účtem a objevil tam – jak šokující – pár nepovedených vtipů, v nichž hráli roli Židé či ženy s nadváhou.

Almost bumped a Jewish kid crossing the road. He didn't look b4 crossing but I still would hav felt so bad in my german car!— Trevor Noah (@Trevornoah) 18. Září 2009

Jistě, trocha ostražitosti je na místě: jestli Stewart něčím proslul, tak obhajobou společenské tolerance a bojem proti předsudkům a rasovým či genderovým stereotypům. Za Noaha se nicméně postavila jak stanice Comedy Central, tak sám Stewart, a na obrannou barikádu se přidal třeba i další komik Patton Oswald, který si v sérii třiapadesáti po sobě jdoucích, mimořádně vtipných tweetů střílí z mimořádné přecitlivělosti, s níž je v poslední době částí americké společnosti hodnocen humor všeho druhu.

Ale hlavně, stačí rychlý průzkum na YouTube a zjistíme, že měl pravdu sám Noah, když prohlásil, že šlo prostě o pár nepříliš dobrých fórů. Jinak disponuje talentem zcela nepřehlédnutelným. Když si dělá srandu z americké posedlosti sportem,jazykových rozdílů nebo s lehkostí vypráví svůj osobní příběh.

A právě v něm by snad všichni fanoušci měli nalézt definitivní uklidnění, že se na ikonické Stewartovo křeslo neplíží bigotní kukačka. Máme tady tu čest s někým, koho hned v okamžiku narození čekala srážka s bigotností přímo smrtelně nebezpečnou. Jeho rodiče - černošská Jihoafričanka a bílý Švýcar – totiž jeho zplozením spáchali počátkem osmdesátých let zločin, neboť porušili zákony apartheidu o „zákazu mísení ras“.