Den s vrávorajícím doktorem Rathem

Aktualizace: Státní zástupce navrhl ve středu soudu, aby Davida Ratha poslal nejméně na 9 let za mříže a nechal propadnout veškerý jeho majetek. Závěrečná řeč státního zástupce Petra Jiráta trvala s přestávkami 7 a půl hodiny a odkázala na několik předražených zakázek sloužících k úplatkům, na Davida Ratha jako „tipovače“ zakázek Středočeského kraje a také konečného příjemce úplatků za ně. Ve středu už Rath malátný nebyl; jen tak trochu pokulhával, ale prohlásil, že si nepamatuje nic z předešlého dne, kdy byl pod clonou tlumicích léků. Tady si může David Rath připomenout, co se v době jeho malátnosti dělo, kdyby chtěl:

David Rath v černých brýlích kulhavě vstupuje do soudní budovy, pod pravou nohavicí se mu rýsuje obvaz či ortéza. Postojí kamerám a bleskům fotoaparátů. Tichý hlas, pomalá mluva, když odpovídá dívce s mikrofonem, která mu pokládá první otázku: „Je pro vás obtížné chodit v tomto stavu k soudu?“ David Rath říká, že ano, že velmi. A pomalými kulhavými příkroky se vydává do prvního patra do jednací síně.

Soudce Robert Pacovský čte závěry soudního znalce v oboru lékařství, který Ratha minulý týden vyšetřil poté, co exhejtman spadl na nedělní vyjížďce na rovné vyasfaltované cyklostezce u Kladna z kola a den před nařízeným soudním jednáním byl hospitalizován. Za dva dny jej pustili, ale dál nemohl chodit k soudu, protože ho bolela po pádu hlava, hlavně když si dlouho četl. Posudek je ale jednoznačný: v kladenské nemocnici cyklistu Ratha podrobili vyšetření, rentgenu i snímkování na CT a také laboratornímu vyšetření a žádné poškození v oblasti ramene ani kolena se neukázalo, i mozek byl v pořádku.

Doktor Rath neměl po pádu z kola na hlavě ani na těle jedinou oděrku či pohmožděninu. Diagnózu o pochroumaných kloubech a otřeseném mozku sestavili lékaři pouze podle subjektivního popisu doktora Ratha, který jim při pohmatu říkal, kde ho to bolí. V nemocnici si jej nechali čistě pro jistotu na pozorování, propouštěli jej v dobrém stavu a „bez poruch vnímání“. „Obžalovaný je plně schopen se soudního jednání účastnit,“ shrnuje závěry znalce soudce.

David Rath to poslouchá s hlavou schýlenou na bok, směrem k tomu pochroumanému rameni. Jeho obhájce vzápětí žádá několik věcí: hodinu přestávku, aby se mohl Rath pořádně seznámit s posudkem, že mu nic není, pak chce výslech znalce u soudu, protože ten sice napsal, že je Rath schopen absolvovat soud, ale už nenapsal, zda je to „správné“, a nakonec prohlásí znalecké vyšetření z minulého týdne za zastaralé a tasí aktualitu: další lékařskou zprávu, tentokrát z pondělka. Že se Davidu Rathovi včera odpoledne přitížilo a musel na neurologické vyšetření a že je na tom po pádu z kola opravdu zle.

Z lavičky státního zástupce Petra Jiráta se do ticha ozve lehké uchechtnutí. Rty si koušou i mnozí z veřejnosti přítomné u soudu. Soudce Pacovský nehne brvou. Přísedící mají stoický výraz, jako by zkameněli a jako by se na to hodně soustředili. Když se při dřívějším jednání jeden z nich neudržel a do tváře mu pronikl ironický výraz, čelil pak námitce podjatosti. Jedné ze šesti, které dosud stihl David Rath podat: na přísedící, na celý senát, celý soud i předsedu Pacovského.

Celá galerie

Terapie soudem

Čtvrthodinová přestávka končí a Rath v síni chybí. Soudce se tváří pořád stejně klidně a hledí směrem ke dveřím. Po pěti minutách se otevřou. Rath vstupuje p-o-m-a-l-u, krok – přísun; cesta k lavici obžalovaných se zdá nekonečná. Hlavu schýlenou, chvílemi škobrtne a zavrávorá, nejistě a pomalu si sedá. Soudce nehnutě vyčkává. Pak řekne, že ta pondělní zpráva z nenadálého vyšetření doktora Ratha nepřináší nic nového a že se bude pokračovat. Rath vstává a komíhavě dojde k pultíku.

„Necítím se dobře. Jsem pod clonou léků,“ říká. Ujistí soud, že mu léky tlumící následky pádu z kola zhoršují paměť a vnímání a taky rovnováhu. Říká to dlouho a občas se zakomíhá. A že příští týden už by rád nastoupil každodenní rehabilitaci, která by mu měla po tom hrozivém pádu konečně pomoci, takže ani časově lepší to s ním výhledově nebude. Soudce to zaprotokoluje a chce pokračovat.

Vstává obhájce Ratha a znovu neúspěšně trvá na přivolání znalce, aby bylo jasno, zda je přítomnost Ratha „správná“. Státní zástupce schovává obličej do dlaní, soudci Pacovskému se nad nosem dělá malá rýha. Rychle však obočí zase roztáhne. I on už čelil námitce, že nemá Ratha rád.

Pak se čtou listiny z dokumentace k opravě zámku Buštěhrad, která je podle obžaloby předražená a sloužila k úplatkům. Jsou sice založeny ve spisu jako listinné důkazy a všichni s nimi jsou seznámeni, ale Rath trval na tom, že se musí všechno přečíst nahlas. „Výkopové práce - pět milionů sedm set šedesát jedna tisíc pět set dvacet devět korun a třicet devět haléřů,“ čte jednotlivé položky rozpočtu ze šanonu jedna z přísedících a pokračuje cenami za elektroinstalaci, odvoz recyklátu a zhutnění podloží.

David Rath skloní hlavu na bok a zavře oči. Když je po rozpočtovém bloku otevře, vysvětlí soudu, že „je pod léky a čísla mu rychle zanikají a paměť naskakuje napřeskáčku“, a dlouze vysvětluje cosi o tom, jak se takový rozpočet tvoří. Zapisovatelka, která vykazuje obdivuhodnou schopnost psát, jako když střílí kulomet, se u jeho řeči trochu nudí: slovo – čekání – slovo – čekání.

Jako ukřižovaný

Pauza je tentokrát padesátiminutová, aby se doktor Rath mohl zregenerovat. O přestávce na chodbě kulhá víc než ráno, když pomalinku odchází ke kávovému automatu obsypaný novináři. Otázky ze všech stran ale zvládá dobře a slova o nespravedlivém procesu se mu hledají snáz než ta v jednací síni. Když pak na konci chodby ladí se svými obhájci další strategii, není sice slyšet obsah hovoru, ale kadence Rathova projevu je opět v normálu.

Po přestávce přijde zase pozdě a o něco pomaleji než minule. Pauzy mezi jeho slovy se prodlužují. Když sedí, neudrží hlavu, ta padá na bok, pak na druhý, pak dozadu. Upažené ruce má opřeny o opěradlo lavice, zády k publiku vypadá jako ukřižovaný.

Soudce ty výjevy pozoruje bez mimiky. Státní zástupce pobaveně. Zapisovatelka unaveně. Trapnost těch chvil je téměř hmatatelná: jako když dítě zkouší předstírat, že nemůže na písemku, protože ho bolí břicho, a kroutí se až příliš nápadně. Všichni v sále vědí, co bude dál: buď v další námitce o podjatosti, nebo pak v odvolání se objeví argument, že se Rath nemohl u soudu náležitě obhajovat, neboť byl malátný.

Soudce končí dokazování. Obhájci žádají další důkazy, například všechny novinové články, Rath žádá přehrát stovky hodin prostorových odposlechů, které se tu nepouštěly, protože se v místnosti buď nic nedělo, nebo jsou na nich jen vzdálené zvuky, pak taky chtějí pozvat znovu všechny lidi, kteří už u soudu mluvili. Soudce to zaprotokoluje, po přestávce všechno odmítne a je konec. V dalších dnech už dojde na závěrečné řeči a rozsudek.

„Jsem oslaben, jsem handicapován, nemohl jsem se autenticky bránit,“ říká pak na chodbě novinářům Rath v černých brýlích a komíhá se vpřed a vzad. A taky že je to všechno mafie. Čtení rozpočtu a klid vyzařující ze soudce Pacovského na něj však nakonec zjevně měly terapeutický účinek. Když opouští soudní budovu a míří k přistavenému černému jaguáru, už nekulhá.

Kauza Rath

• David Rath byl zadržen se sedmi miliony v krabici od vína v květnu 2012
• K soudu předal státní zástupce spis v dubnu 2013
• Soud začal případ projednávat v srpnu 2013
• Kauzu samotného Ratha soudce vyčlenil do zvláštního projednávání v únoru 2015, aby jeho obstrukce nezdržovaly ostatní obžalované
• Devět Rathových spoluobžalovaných bylo odsouzeno v dubnu 2015, nejvyšší tresty dostali manželé Kottovi (7,5 roku každý), od nichž si Rath odnášel úplatek
• V kauze vypovídalo 100 svědků
• Spis obsahoval 103 svazků (7 papírových krabic, 7 velkých tašek IKEA , několika desítek šanonů)
• Soud jednal dosud v kauze Rath a spol. 102 dní
• Senát Krajského soudu v Praze se potýkal s 6 námitkami podjatosti vznesenými Davidem Rathem, následně Rath nechal jejich zamítnutí přezkoumat i Vrchním soudem v Praze