Atény padly, vlády se chopil Berlín

Rekordní summit zažehnal grexit; alespoň do středy

13. 7. 2015

Autor textu patří k těm, kteří si myslí, že si Řekové za většinu svých problémů mohou sami. Když ale během víkendu pročítal seznam požadavků, jež se na řecké hlavy sesypaly, bylo mu Řeků opravdu líto. Takhle nějak vypadá bezpodmínečná kapitulace v dobách míru. Pokud takový seznam podepíše premiér zvolený do úřadu se slibem ukončit léta úspor a odříkání, může svůj čin rovnou doplnit rituální sebevraždou.

To, co se odehrávalo od soboty v Bruselu, nemá v historii Evropské unie obdobu. Ani v pondělí ráno, poté co v Bruselu čtrnáct hodin jednali ministři financí eurozóny a následoval celonoční summit nejvyšších představitelů, nebyl podepsán konečný seznam požadavků, jež musí Řecko splnit, aby je zbytek eurozóny zachránil před ekonomickým kolapsem. Nakonec trvalo více než sedmnáct hodin tvrdého vyjednávání, než mohl Jean-Claude Juncker na tiskovce oznámit: “Grexit se nekoná.”

Řekové teď musí do středy (!) v parlamentu odhlasovat seznam kroků, jako je reforma důchodového systému, reforma daní či reforma státní správy. Hlavním bodem sporu byl požadavek, aby Řecko převedlo státní majetek za 50 miliard eur do fondu mimo území Řecka a ten ho následně privatizoval. Druhou alternativou je “dočasný” odchod z eurozóny spojený s možností restrukturalizace dluhu. Následoval seznam dalších požadavků, které ovšem není nutné splnit do středy, mimo jiné návrat administrátorů trojky na řecká ministerstva (což Řekům zní jako nucená správa).

Z jiné planety

Řekové se samozřejmě zuby nehty bránili. Premiér Tsipras podle různých úniků z jednání prohlásil, že převod a především množství majetku “je z jiné planety” - že toho Řecko k privatizaci ani tolik nemá. Odmítal i návrat úředníků Mezinárodního měnového fondu na řecká ministerstva, podle posledních zpráv ale s tímto bodem neuspěl. Stejně tak je prý “stoprocentně proti” odchodu z eurozóny. Tsipras byl prostě v bezvýchodné pozici: jak sám říká, nemá mandát dopustit totální ekonomické zhroucení země, ani ji vyvést ze společné měny (jak velký je mezi oběma variantami rozdíl, ostatně není úplně jasné).

Řecký premiér Alexis Tsipras hovoří na nedělním jednání s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem, francouzským prezidentem Francoisem Hollandem a belgickým premiérem Charlesem Michelem. • Autor: AP

Trochu ustupovaly obě strany, Řekové ale přistoupili téměř na vše; dokonce budou muset zrušit zákony, které Syriza přijala v únoru. Podle šéfa ministrů eurozóny Jeroena Dijsselbloema nakonec řecký majetek skutečně přejde do zvláštního fondu - sídlícího ovšem v Aténách, a ten ho zpeněží privatizací nebo z výnosů plynoucích z jeho užívání. Část peněz pak půjde na rekapitalizaci prázdných řeckých bank, část na umoření řeckého dluhu a část bude Řecko moci investovat do rozvoje země. Kromě toho mohou očekávat třetí záchranný program ve výši 82 až 86 miliard eur trvající tři roky.

Nad postoji tvrdého jádra věřitelů v čele s Německem vládlo mnohde zděšení či alespoň zklamání. Postoj zemí, které mají již potřetí poslat do Atén desítky miliard eur a uhájit tento krok v domácích parlamentech a před voliči, samozřejmě měl svou logiku. Jak důvěřovat řecké vládě, která si ještě minulý týden nechala v referendu odhlasovat odmítnutí mnohem snazších kroků, jež nyní bude muset hájit?

Jak věřit, že prosadí a provede sérii opatření, jež se příkře rozcházejí s její ideologií a s tím, co strana naslibovala voličům? Jak to udělat, aby - až pomine bezprostřední ekonomická tíseň, banky se otevřou a situace se zklidní - neodnesla sliby voda a nespláchla s sebou i půjčené peníze? To vše v situaci, kdy vládnoucí Syriza během půlročního vládnutí stačila zničit to, co se dosud podařilo, a dovedla zemi na pokraj zhroucení. Obrat “obnova důvěry” opakovali na tiskovkách lídři stále dokola a do omrzení.

Ve hvězdách

Evropa je nicméně po tvrdém vyjednávání otřesená a rozklížená. Jednotný postoj vůči Řecku se poprvé rozsypal. Francie dokonce pomáhala Řekům sestavit návrh opatření z minulého týdne - ten návrh, který byl až do příjezdu Němců a Finů na zasedání ministrů financí eurozóny považován za nadějný. Italský premiér Renzi byl několikrát citován, jak se pouští do Německa slovy “Co je moc to je moc … Další ponižování Řecka je nemyslitelné”. Pak ale novináři nedokázali zmíněná slova na stránkách italského tisku dohledat. Podle deníku Financial Times nicméně právě koalice Francie a Itálie - tedy zemí, které se mohou obávat, že reformní tlak může v budoucnu dolehnout i na ně - v kombinaci s Evropskou komisí bránila tomu, aby Řecko bylo z eurozóny vytlačeno.

Drama nicméně určitě nekončí. Co se bude dít v samotném Řecku, je ve hvězdách. Již teď se mluví o vládní rošádě, ve vzduchu visí předčasné volby. Na druhé straně situaci jistě pomohou uklidnit znovuotevřené banky, peníze v bankomatech a rozptýlení hrozby, že vláda zavede drachmu a peníze na kontech se rozplynou v její následné devalvaci.

Ani jinde ale není nic jisté. Třetí záchranný program musí schválit šest parlamentů včetně německého. Ve Finsku hrozí rozpad vlády, tvrdé to bude i jinde. Pod politickými střety se rýsuje hluboký názorový rozkol mezi tradičními spojenci. Jsme bezpochyby svědky největšího dramatu od okamžiku, kdy se kontinent po 2. světové válce začal sjednocovat. V tuto chvíli je však nejhorší zažehnáno - alespoň do středy, kdy musí všechno posvětit řecký parlament.