Máme zároveň málo i příliš mnoho policistů

Někdy je inspirativní, když věci či konání nemají logiku. Ale pokud je nedostatek logiky děje důsledkem umanutého trvání na něčem, co dotyčný může, ale nedokáže obhájit argumenty, zůstává jen nevěřícné kroucení hlavou. To je přesně případ „nedostatku policistů“ v Česku. Policejní prezident Oldřich Martinů chce zmírnit testy pro příjem uchazečů o práci ve sboru. Chybí mu prý přes tři tisíce policistů a uchazeči nejsou schopni testy splnit. Jenže policejní prezidium je zároveň podepsáno pod analýzou, která říká, že i za stávajícího stavu máme nejvíce policistů (v přepočtu na jednoho obyvatele) v Evropské unii. Proč tedy přijímat další?

Požadavek Oldřicha Martinů by se dal pochopit, kdyby byla v Česku nějaká nadměrná kriminalita. Není. Jsou tedy tuzemští policisté neschopnější než jejich kolegové v dalších zemích EU, že jich potřebujeme tak moc? Máme oprašovat hloupé vtipy z doby totality, kdy se říkalo, že policisté chodí ve dvojicích, protože jeden umí číst a druhý psát? Ani v tom není problém, tuzemští policisté dokážou spolupracovat se zahraničními a ti jsou se spoluprací spokojeni. Je pravda, že v procentuální úspěšnosti vyřešených případů jsou ti místní pod evropským průměrem, ale to není kvůli odlišnosti právních řádů až tak důležité měřítko.

Vysvětlení tkví ve sboru samotném. Uvažování policistů se pohybuje v tak zajetých kolejích, že zapomněli na existenci výhybek. Je tu prostě určitá struktura sboru, která se od dob socialismu tak moc nezměnila. Tabulková místa jsou totálním králem sboru a celé financování policie a nakonec i profesní počínání policistů je jimi určováno. Škrtnout tabulkové místo znamená nejistotu. Reorganizace na moderní a štíhlejší sbor znamená pro každého policistu nejistotu. Nový zákon o policii znamená nejistotu. Starý mazák Martinů to ví, snaží se o své lidi pečovat a chránit je. Výsledkem jsou nelogické počty.

Je to špatná zpráva. Jak můžeme věřit, že se naplní záměry policejní reformy ministra vnitra Ivana Langera, které chtějí po policistech moderní uvažování, vědomí toho, co a pro koho dělají, pochopení vývoje zločinu a pružného boje proti němu, když šéfové rezortu i sboru nedokážou škrtat místa v době, která je nejpříhodnější – řada policistů odchází sama a není nutné nikoho vyhazovat.

Bývalý ministr vnitra František Bublan odpověděl loni na otázku, jak je možné mít zároveň nedostatek i přebytek policistů bezradnou větou: „Něco bude asi špatně.“ Nové vedení ministerstva zatím tento stín zatím nepřekročilo.