U českých vládních politiků se to stává už jakousi obsesí nebo spíše zaklínadlem. Jinými slovy úspěšnost svého působení na evropském poli podmiňují znalostí čísel mobilních telefonů svých evropských partnerů.
Potvrdil to i čerstvý premiér Jan Fischer, když ve středečních Lidových novinách prohlásil, že si s předsedou Evropské komise Josém Barrosem vyměnili telefonní čísla, jak služební, tak osobní, což je podle něj předpoklad, aby věci dopadly dobře.
Podobně argumentovali ohrožení českého předsednictví EU i odstupující ministři Topolánkovy vlády, ale i někteří novináři. Nová vláda prý bude oproti nim určitým způsobem handicapovaná, neboť bez osobních kontaktů a známostí předních evropských politiků a lídrů údajně nelze věci efektivně domlouvat a řešit. Že se tu předsouvá určitá výjimečnost či nenahraditelnost tentokrát nechme stranou.
Přátelství nebo sblížení, dejme tomu dvou ministrů zahraničí, zajisté hraje důležitou roli v uvolněné atmosféře bilaterálního jednání, anebo v operativním řešení nečekaných problémů, krizí. S kamarádem se lze přece lépe domluvit než s cizím člověkem, což ale nemusí platit automaticky. Ostatně soudní a zodpovědní ministři nebo prezidenti, kteří si zrovna do oka nepadli, by si při nějaké vážné krizi a v zájmu svých zemí taky určitě zavolali.
Na druhou stranu si premiér Topolánek s francouzským prezidentem Sarkozym tykali a objímali se jako staří braši, znali čísla svých osobních mobilů, avšak když se Francii něco nezamlouvalo, veškerý kamarádšoft šel ihned stranou. Vzpomeňme na přestřelku mezi Prahou a Paříží kvůli zmínce o přesunutí francouzských automobilek z ciziny domů.
A o to přesně jde. Evropská jednání nejsou o tom, jestli se Pepovi a Helmutovi líbí či nelíbí to nebo ono, ale zda to vyhovuje zemím, jež na časově omezený mandát zastupují. Za každou schůzkou nebo telefonátem nejsou osobní zájmy, ale vládní programy a cíle konkrétních států kontrolovaných parlamenty. Premiér Fischer teď může Barrosovi sice kdykoliv zavolat, ale z pohledu české veřejnosti, v níž převládá proevropské cítění, je daleko důležitější, že ovládá čtyři světové jazyky, je inteligentní a k modré vlajce se žlutými hvězdičkami se otevřeně hlásí.
Mimochodem mobilní telefony se začaly běžně používat zhruba před deseti lety, kdežto evropští politici se nějakým způsobem dokázali úspěšně domlouvat na další společné integraci svých zemí dlouhá desetiletí předtím.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
