Mrtvý brouk J.D.Salinger

Palahniuk padl za oběť základnímu pravidlu trhu s literaturou, které zní: je-li zboží jednou úspěšné, je třeba dodávat nové co nejčastěji, nejlépe každý rok. Každá další kniha přitom nemusí být lepší než ta předchozí, a také by neměla být jiná. Úspěšné gesto (zdvižený ukazovák, nebo vypláznutý jazyk) je třeba opakovat. Přesně to vystihla Coco Chanel v rozhovoru o eleganci z roku 1959: „Není úspěchu bez kopírování a imitace.“ Palahniuk v poslední knize imituje sám sebe.

Zcela opačný případ je J.D.Salinger, který nikdy své kdysi úspěšné gesto nezopakoval, naopak, před 45 lety přestal publikovat úplně a také komunikovat s veřejností.

Autorovi románu Kdo chytá v žitě a jeho pubertálního hrdiny Holdena Caulfielda, s nímž se identifikovalo už několik generací teenagerů, je letos devadesát let. A jen málokdo si na něj asi vzpomene, obklopil se tichem tak dokonale, že se zdá až neuvěřitelné, že ve svém dobrovolném vyhnanství dosud žije. Dříve se ještě občas nějaký novinář pokusil spustit se komínem nebo nakouknout oknem do Salingerovy pracovny a zjistit, co stárnoucí, zenové filosofii propadlý spisovatel, dělá. Ale i ty pokusy časem přestaly, zájem se unavil.

Na začátku tohoto měsíce se ale Salingerovo jméno po dlouhé době dostalo zase do titulků novin. Jakýsi údajně Švéd píšící pod pseudonymem John David California totiž ohlásil vydání knihy nazvané O 60 let později: cesta žitem, kde je hrdinou zestárlý Holden Caulfield. A Salinger teď neznámého autora žaluje. Požaduje nejen stažení a zničení všech vytištěných kopií románu, ale také značnou peněžitou kompenzaci za zneužití značky „Holden Caulfield.“

Buďto se Salinger musel hodně rozzlobit, nebo ho ticho kolem něj už začalo nudit. Nebo si řekl, že když je krize, měl by se víc starat o prodej svých knih a malinko se zas po letech připomenout. I po 45 letech mlčení mu k tomu stačí jen pohnout prstem. A jiní aby každý rok naškrábali novou knihu.