Je domácí porod zločin?

Jakou cenu má jeden telefonát do redakce bulvární televizní stanice? Nepochybně velkou – třeba přimhouření televizního oka, až se někdy v budoucnu objeví nějaký problém právě v konkrétní porodnici. Jestli se tak stane, může ukázat jen čas. Zcela určitě se však po vytočení čísla stane primář oddělení hrdinou, který může v televizní reportáži vystupovat jako zachránce dítěte před jeho nezodpovědnou matkou. Zároveň tak sbírá před běžícími kamerami argumenty pro svůj odmítavý postoj vůči domácím porodům. Pravděpodobně proto lékař po hospitalizaci dítěte zavolal reportérům soukromé televize.

Při pobytu v nemocnici se pak k matce zdravotnický personál choval tak, jako kdyby plánovala své vlastní dítě zabít. Ona však chtěla pro své dítě jen to nejlepší a měla dost zkušeností. Dvakrát už porodila, z toho jednou doma, a sama prostředí gynekologických oddělení a porodnic velmi dobře zná. Během svého studia asistovala u desítek porodů. Právě pohled do zákulisí i osobní zkušenost ji přesvědčili, že by to chtěla dělat jinak. Jen pro pořádek je nutné také podotknout, že první přivolané sanitce nefungovalo dýchací zařízení, proto musel přijet další vůz, což dobu, kdy miminku chyběl kyslík, značně prodloužilo. Všichni oslovení odborníci poukazují v televizních reportážích a novinových článcích na nezodpovědnost matky, která se rozhodla rodit doma, na neutěšený stav sanitních vozů jako by se však úplně zapomnělo.

Diskuse o domácích porodech není nová a ani tento případ ji neposune dál. Můžeme se však ptát, proč lékař zavolá reportéry místo toho, aby svolal odborné grémium, které by se snažilo zlepšit stav v českých porodnicích tak, aby do nich ženy jezdily rodit rády. A mluvit o praxi z jiných zemí, kde lékaři akceptují přání matky rodit doma, nicméně jí před dům na celou dobu porodu přistaví sanitku, je u nás zatím utopií.