Lži a bankrot ČSA

ČSA se ještě před sedmi měsíci, kdy se diskutovalo o roli ruského Aeroflotu v privatizaci, tvářily, že jsou ve skvělé kondici. Tvrdil to šéf firmy Radomír Lašák, před ním ministr dopravy Aleš Řebíček a tuto lež se nepokusil odhalit ani ministr financí Miroslav Kalousek a dokonce ani opozice z ČSSD – ta možná proto, že na začátku pádu firmy stál její významný člen Jaroslav Tvrdík. Přitom tehdy stačilo píchnout prstem do bubliny o prosperitě ČSA a bylo zřejmé, že společnost, která žije z rozprodávání své podstaty nemůže dlouho přežít.

Nicméně politici se tvářili, že je všechno v nejlepším pořádku a nehnuli prstem pro nápravu věci. Snad doufali, že podnik prodají dřív, než se začne mluvit o bankrotu či insolvenčním řízení. A že jej prodají za slušnou cenu.

Neprodají. V soutěži zůstal jediný zájemce, firma Travel Service a ta není dost movitá, aby zaplatila slušnou cenu a ještě investovala do záchrany podniku. Takže můžeme očekávat, že do hry zase vstoupí ruský Aeroflot, podnik, který Topolánkova vláda vyřadila ze soutěže kvůli bezpečnostnímu riziku. Pouze tato Kremlem ovládaná firma má silnou motivaci spojenou se slušnou ekonomickou silou na dotažení koupě. A když koupí Travel Service, pro jejího majitele Jiřího Šimáněho, někdejšího zaměstnance komunistických podniků zahraničního obchodu, nebude problém jednat s Kremlem o prodeji aspoň části podniku. Ruští špióni se v případě úspěchu dostanou k cenným informacím, nabízejícím vhled do chodu leteckého přepravce, který navíc sídlí na letišti Ruzyně, strategickém místě, o něž má Kreml rovněž zájem.

Lhát se nemá, protože, kdyby politici mluvili pravdu už na počátku roku – měli to ale udělat mnohem dříve, špatný stav aerolinek je známý už aspoň dva roky – mohli se všechny nastalé situace a přicházející rizika řešit s předstihem. Jenže podivná víra politiků, že všechno na co sáhnou dělají dobře a když se něco pokazí v dobré se to obrátí, nás vede pomalu ale jistě na kraj propasti, jmenující se státní bankrot. ČSA je jen jedním milníkem na této cestě.