Polanski za mříže

Zda šestasedmdesátiletého muže zavřít do vězení za třicet let starou událost, je nelehká otázka. Naštěstí okolnosti jsou v tomhle případě zajímavější než samotný zločin a trest.

Polanski v sedmasedmdesátém roce zcela jistě neudělal dobrou věc. Se svolením její matky se domluvil s třináctiletou Samanthou Galiley, že jí bude fotografovat, a během druhého sezení jí pak přiměl k (zřejmě dosti divokému) sexu. Jejich verze se rozcházejí, zatímco režisér mluví o dobrovolnosti, dívka o velkém psychickém nátlaku, opíjení šampaňským v kombinaci s léky a ignorování jejích proseb, ať toho nechá. Americký právní systém funguje tak, že trestu za závažnější zločin se může obviněný vyhnout, když se přizná ke zločinu o řád nižšímu a spolupracuje. To udělal i Polanski, takže dnes má být do USA vydán kvůli sexu s nezletilou - realita ovšem pravděpodobně neměla ke znásilnění příliš daleko.

Roman Polanski záhy uprchl do Evropy. Dnes je to dvaatřicet let a z úspěšného režiséra je režisér světoznámý, sbírající ocenění za celoživotní dílo. Zpráva o zatčení proto vyvolala vlnu nevole mezi kolegy z branže a také polskými a francouzskými politiky. Velmi názorně se ukázala stará známá věc, českému čtenáři povědomá z případu dirigenta Bohumila Kulínského nebo kauzy udání Milana Kundery: zatímco Američané mají v úctě spravedlnost, Evropané trvají na tom, že slavní lidé si zaslouží zacházení v rukavičkách. Rovněž společenská tolerance k sexuálnímu obtěžování dětí se na starém kontinentu ukazuje být zatím povážlivě vysoká. Příjemné překvapení ovšem přišlo v polovině tohoto týdne. Francie i Polsko vzali zpátečku a namísto rozhořčení, které mezi řádky zlehčovalo Polanského čin, se už mluvilo jen o tom, že zatčení a vydání je věcí právních dohod mezi Švýcarskem a USA.

Z hlediska zákona totiž skutečně není o čem mluvit: švýcarská policie udělala jen to, k čemu jí zavazují smlouvy, delikt, který má režisér na svědomí, se nepromlčuje, takže proč by neměl jít do vězení? Jistou polehčující okolností je, že svému znásilňovateli odpustila sama oběť Samantha Galileyová (dnes Geimerová): před šesti lety v rozhovoru řekla, že na osudný den má sice nepříjemné vzpomínky, ale Polanski si je vědom své chyby, není společensky nebezpečný a vězení si nezaslouží. Něco na tom asi je. Pro dobrý pocit, že spravedlnost funguje, by ale bylo mnohem lepší, kdyby mu klidné stáří na svobodě dopřál americký soud nebo prezidentská milost než evropské přivírání očí.