Kongres psích deček
Nebývá, přátelé, v našich kruzích zvykem chválit bulvární noviny (neboť jsme je nikdy, vůbec nikdy nedrželi v ruce), ale tentokrát to Blesk fakt trefil.
Jeho sbírka fotografií poznávacích značek z garáží hotelu Clarion říká o kongresu ODS skoro všechno. 1K8 8888. 4U8 1166. 5U6 0000. 4C5 6666. 1AF 1111. No to je teda pro majitele těch tmavých limuzín klika, protože normálně a legálně si takovou značku pořídit nemůžete. A normální člověk ji ani podle mě chtít nemůže, protože to je stejné, jako byste si na auto napsali „Jsem nabubřelý zazobaný idiot 1111“.
Což těmhle lidem zjevně nevadí. Naopak si v tom libují – esteticky i mentálně se to pohybuje někde mezi Ivanem Jonákem z roku 1993 a novými Rusy o pár let později. I Franta Mrázek se snažil vypadat nenápadněji.
Byly to v Clarionu neuvěřitelné scény. Ve druhém patře Mirek Topolánek bouřil, jak si došlápne na „velrybáře“ (když si jich tady konečně po sedmi letech v čele ODS všiml), a jen o jedny eskalátory níž seděla tahle celá parta v úplném klídku u baru, popíjela víno (Pinot Grigio á 1000 Kč) a whisky a měla celý svět tak nějak úplně na háku.
Na druhém místě v hitparádě fotek z víkendu se umístil úlovek Lidových novin, na jejichž titulní straně platí jeden z největších sympaťáků ODS Patrik Oulický, muž s vizáží vyhazovače bordelu v Dubí, útratu: pěkně cash, z paklíku pětitisícovek, jak je v kraji zvykem.
Pěknou fotku musela mít i ta redakce, která požádala o pózu padrína a místopředsedu pražské rodiny ODS Milana Jančíka z Prahy 5 – „kontroverzní starosta“, jak o sobě sám v tiskových zprávách Jančík mluví, ochotně nasazoval a sundával brýle jak cvičený lachtan.
Ne že bych měl o vývoji posledních 20 let nějaké velké iluze, ale stejně mi jistou dobu přišlo, že některé věci jsou už jednou provždy pryč: to na odiv dávané buranství, o němž se jeho nositelé domnívají, že jde o světáctví kombinované s ověřenou vírou v sílu peněz, za něž si koupíte všechno: flašku, holku nebo vděk politiků. Teď se ale na kongresu strany, která chce příští rok znovu vládnout, koná paralelní summit psích deček. Takhle nějak to muselo kdysi vypadat v legendárním podniku U Holubů.
Vlastně jde už jen o jediné: jestli tahle parta vyjede po eskalátorech o patro výš a definitivně si sedne do hlavního sálu. Nejsem přehnaný optimista.
Autor pracuje v ČT.
Glosa převzata z Respektu 49/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
