To jsme jim to osladili
A pak že pohled do budoucnosti nefunguje. Všechny kartářky i jasnovidky by mohly závidět tomu, kdo vymyslel a před rokem představil motto českého předsednictví v Evropské unii „Evropě to osladíme“.
Někteří se nad tímto heslem zpočátku velmi ušklíbali a považovali ho za škodolibé, namyšlené nebo sebestředné a drzé, musí se ale nechat, že ačkoliv namyšlené opravdu je, bylo rozhodně trefné. Podíváme-li se totiž zpětně na vztahy mezi Českou republikou a Evropskou unií v tomto roce, nedalo by se to vyjádřit lépe než zmíněnou kostkou cukru.
Kostek byla totiž nakonec hromada. Evropě jsme to mírně přisladili maličkostmi jako například proizraelským faux pas vládního mluvčího nebo nečekaným pádem Topolánkovy vlády ještě během našeho předsednictví. Celou krabici s cukrem tehdy do Bruselu poslal šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek, když svrhnul nesmyslně vládu a sám neměl připravenu žádnou lepší alternativu.
České předsednictví nakonec díky naší úřednické vládě dopadlo celkem dobře. Když si ale v Evropě oddechli, osladili jsme jim to ještě daleko víc. V posledních letech si evropští státníci i diplomaté určitě netelefonovali tak často, jako když na podzim zjišťovali, co český prezident Václav Klaus vlastně chce, poté co odmítl podepsat Lisabonskou smlouvu. Při čekání na rozhodnutí Ústavního soudu se celé Evropě napětím tajil dech. A i když nakonec všechno dobře skončilo, Evropě jsme letos zamotali hlavu tak, že na to určitě dlouho nezapomene.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
