Strana zelených se rozhodla v kandidatuře na post prezidenta podpořit herečku a političku Táňu Fischerovou. „Aby lidé nemuseli volit pana CzechCoala, Lukoila ani pana dlouhého privatizátora z 90. let,“ vysvětlil šéf zelených Ondřej Liška, čímž měl na mysli Jana Fischera, Miloše Zemana a Vladimíra Dlouhého. Skoro by se ale chtělo říct, že touto nominací Strana zelených spíše všechny tři zmíněné pány potěšila.
Najít dobrého kandidáta či kandidátku na post prezidenta není vůbec snadný úkol. Musí to být silná osobnost s jasnými a srozumitelnými názory, pokud možno neposkvrněnou historií a musí být rovněž pro veřejnost ve funkci představitelná. Je také pochopitelně nezbytné, aby se na tento významný post cítila a kandidaturu přijala.
Paní Fischerová se na ni sice nepochybně cítí, ale jako prezidentka je už méně představitelná. Její názory působí často nepodloženě, je v nich sice znát dobrá vůle, ale už se nezabývá tím, jestli jsou proveditelné. A někdy v sobě i skrývají hrozbu zneužití.
Její Klíčové hnutí v politickém programu mimo jiné píše: “Vlastnictví půdy a nemovitostí by mělo být definováno jako společností udělené právo užitku, které je spojeno s dobrovolně přijatým závazkem řádné péče a přiměřeného užívání. Smyslem není vlastnit pro osobní zisk, ale pro možnost tvorby a obecný užitek.” Proč by někdo něco nemohl vlastnit čistě za účelem zisku? Přece i zisk může být pro společnost prospěšný.
Vzhledem k tomu, že se zelení rozhodli nominovat výrazně levicovou političku, nedává moc smysl, proč se nedomluvili s lidovci (poslední dobou se také posouvají vlevo) a sociálními demokraty na společném kandidátovi, který by měl aspoň nějaké šance na zvolení. Pokud Táňa Fischerová a Zuzana Roithová získají potřebné podpisy ke kandidatuře, budou se společně s Jiřím Dienstbierem obírat o voliče (to bude ostatně činit i Vladimír Franz). A tím poměrně výrazně zvyšují vyhlídky Miloše Zemana, že se dostane do druhého kola prezidentské volby.
Je vlastně otázkou, proč tolik lidí kandiduje, když je jasné, že nemohou uspět. Argumenty, že tak aspoň mohou veřejně přednášet své postoje, jsou svým způsobem sobecké. Žádná kandidatura totiž není neutrální. I neúspěšní uchazeči ovlivňují konečný výsledek voleb.
Levicový Deník Referendum dělá co může, aby pomohl v kampani Jiřímu Dienstbierovi. Patrik Eichler napsal, že pouze Dienstbier „může Miloše Zemana porazit”. Jakub Patočka mimo jiné dodal: „Je třeba začít vést pro Jiřího Dienstbiera mnohem ofenzivnější kampaň vysvětlující, že právě on na Hradě bude tím nejdůslednějším protivníkem Nečasovu a Kalouskovu režimu, i nejvěrohodnější Klausovou antitezí. Pouze on, nikoli Zeman nebo Fischer, je kandidátem demokratické levice a také kandidátem občanské společnosti.“ Zatím tomu ale evidentně moc lidí nevěří. Dokonce ani Táňa Fischerová, která má k Patočkovi a spol. velmi blízko, přesto kandiduje proti Dienstbierovi.
Je otázka, jestli ve skutečnosti (a proti své vůli) nepomáhají na Hrad tomu, koho tam chtějí vidět nejméně. Odpověď se dozvíme už na začátku příštího roku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
