To, že v případu Pandur dojde kolem prázdnin k „důležitému pokroku“, předpovídali policisté už zkraje letošního roku. Z tohoto pohledu není zatčení Marka Dalíka, důležité figury v případu předraženého nákupu obrněnců Pandur, tak velkým překvapením. Detektivové spíš prostě udělali to, co sami před časem slíbili.
O to víc je ale překvapující, z čeho je Dalík viněn a proč ho policie v noci na pondělek, když se vracel ze svého oblíbeného baru SaSaZu v centru Prahy, zadržela. Policie Dalíkovi klade za vinu, že se dopustil podvodu.
Podvádět měl tím, že si na neveřejné schůzce s manažery firmy Stayer (české armádě dodala Pandury), řekl o více než čtyřistamilionový úplatek. Za to, že prosadí, aby to byl právě Stayer, koho později kabinet vybere za vítěze „soutěže“ na dodávku obrněnců.
Policie své obvinění staví na tom, že Dalík nic takového ale prosadit nemohl, protože neměl nikdy v mocenských patrech žádnou oficiální funkci, neměl tedy páky, jak to zařídit. Tato policejní konstrukce je tak podle všeho jedinou možností, jak Dalíka z něčeho obvinit, protože přímou korupci mu detektivové nedokáží prokázat.
Jde ale o to, že Dalík nikdy nebyl žádným uznávaným expertem na armádní zakázky, tedy tím člověkem, kdo by nevýhodný obchod mohl například prosadit silou svojí odborné autority. To přitom otevírá klíčovou otázku. Proč potom Dalík riskoval vyzrazení svého počínání? Proč si jen tak říkal o úplatek? Jakou by to dávalo logiku?
Jako vysvětlení se nabízí to, že Dalík nikdy nejednal sám za sebe. Podle všeho přednesl nabídku (a vyslechl si odpověď) za někoho, kdo skutečně měl politickou váhu rozhodování o Pandurech ovlivnit. Tedy, že na jednání přicházel v roli emisara. Zajímavé teď tedy bude především sledovat, jak hodně se policisté pokusí zjistit, kdo byl tou osobou, která lobbistu vyslala. A zda se na konci řetězu objeví jméno bývalého premiéra Mirka Topolánka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
