Vážený kolego, jdu po vás

Tento týden jsem měl v rámci dlouhodobější práce na jednom bezpečnostním případu možnost zblízka sledovat zasedání britského Parlamentu. Protože teď ministr financí Kalousek ušetřil nějaké peníze, které část poslanců nárokovala na pokrytí jejich sportovního výletu do Soči, nebylo by od věci přesměrovat je právě na zaplacení poslanecké návštěvy Westminsteru.

V mnoha směrech jde totiž o pozoruhodný zážitek, který by mohl zkvalitnit českou veřejnou diskusi. Předně - poslanci se ve Westminsteru nečastují vulgaritami (na zájezd se právě nominoval ministr Kalousek a v případě propuštění na kauci i poslanec Rath).  Jdou si tvrdě po krku, ale celou dobu přitom respektují dlouhodobě zažitá pravidla hry .

Takže i když dotyčný politik svým oponentem sebevíce opovrhuje či zásadně nesouhlasí s jeho politickými postoji, vždy ho na úvod polemiky osloví „můj vážený kolego“, „má ctihodná kolegyně“ . Když se o něčem dohadují poslanci ze stejné strany, navíc vždy k „váženému kolegovi“ dodají - „kterého mám tak rád“ (Pavel Bém může tedy s sebou do Londýna vzít primátora Svobodu).

Pak většinou následuje to, že dotyčný pochválí oponentovo téma. „Skvělý výběr,“ ocenil ve středu v pozdních nočních hodinách ministr pro Evropu návrh svého stranického kolegy zavést sankce proti těm z Rusů, kteří se nějak zásadně zapletli do porušování lidských práv. Ministr to řekl i přesto, že je o něm v kuloárech všeobecně známo, že je zásadně proti (z obavy komplikací ze strany Rusů ve vzájemné obchodní výměně) a že by byl nejraďeji, kdyby „ctihodného kolegu, kterého má tak rád“ takový nápad vůbec nenapad.

Nejde o pokrytectví, právě podobné drobnosti, jak vést vzájemný střet, obrušují osobní rovinu plnou emocí a poslancům tak umožňují lépe se argumentačně spustředit na téma protivníka (na zájezd se nominoval i předseda rozpočtového výboru Suchánek). Vede to mimo jiné i k tomu, že opozice a vláda spolu dokážou čas od času spolupracovat na zákonech společně.

„Můžete být na sebe hrdá. Dobrá práce,“ ohodnotil tento týden jindy nesmiřitelný labouristický poslanec snahu ministryně za vládnoucí torye zlepšit podmínky pro podnikání drobných živnostníků (mimo ministra Blažka a Hegera pojede i celá Nečasova vláda).

Být ministrem v britském kabinetu přitom není žadná selanka. Mimo výpadů opozice, členové vlády musí často čelit i hodně nepříjemným dotazům z vlastních řad. Když ministr odpoví nedostatečně, dostane se pod tlak dalších poslanců, kteří ho bombardují dalšími a dalšími otázkami.  Poslanci nedrží nekonečně dlouhé proslovy (jede i poslanec Zaorálek), mluvívají sice dlouho, ale jakmile vidí, že na ně chce někdo z kolegů aktuálně reagovat, umožní mu to, umravněně si sednou do sedačky a pokračují zase až v momentu, kdy dotyčný se svojí replikou skončí.

Bývá přitom dobrým pravidlem, že poslanci obratem reagují na vznesené argumenty a nemluví způsobem dopředu připraveného „kafemlejnku“. Vrcholem debaty pak bývá pravidelné středeční „grilování premiéra“. Opět se do něj netrefuje jen opozice, ale i lidé z jeho vlastních řad. Tento týden byly interpelace výjmečně - k nelibosti části poslanců - zrušeny kvůli pohřbu baronky Thatcherové. Kdo by náhodou teď do Británie nemohl, a kdyby chtěl snad Miroslav Kalousek ušetřit za každou cenu, lze jednání Westminsteru sledovat online. Mí vážení poslanci/mé ctihodné poslankyně, které mám tak rád, přeji skvělý zážitek.