Mnoha Čechům se líbí, jak Klaus a Zeman pochlebují Kremlu

Nejnovější průzkumy veřejného mínění říkají, že padesát pět procent české veřejnosti má důvěru k prezidentu Miloši Zemanovi. Plus minus mu od zvolení věří stejný počet respondentů. Podobné to měl během svého prezidentování i Václav Klaus. Ty dva muže spojuje mnohé, nejen víra podstatné části občanů, že to oba muži myslí dobře. Touha po moci, arogance, neschopnost debatovat. A také vyjádření, která podporují vliv Ruska, Kremlu a jeho vládců. Bez ohledu na to, že ten vliv může docela drtivě dopadnout i na tuto zemi. Výjimkou nebyla ani účast Zemana na konferenci Dialog civilizací – dýchánku na ostrově Rhodos evidentně spoluorganizovaném ruskými tajnými službami (viz blog autora z minulého týdne).

Prezident Zeman v ostrovním projevu proneseném v ruštině řekl, že i dnes existují v „dialogu civilizací“ překážky. Za jednu z nich přitom označil sankce jakéhokoli typu. „…ti, kteří podporují sankce, jsou využíváni jako prostředek politické války a vystupují proti zavedenému dialogu civilizací. A namísto dialogu nastane ticho, nic víc,“ řekl pán z Hradu. A pak vyzval ke zrušení sankcí, které jsou podle něj "zbytečné a kontraproduktivní“. Mají opačný efekt, než očekávali jejich autoři. Mezi civilizovanými státy je zapotřebí rozvíjet dialog, založený na principu výměny výrobků, kapitálu a samozřejmě informací, bez cenzury.

Na sociálních sítích se rozjela velká debata. Ve světě autora tohoto blogu se debatovalo spíše o tom, zda je Zeman vlastizrádce, kladly se otázky, zda byl agentem KGB, čím ho Moskva vydírá a jak byl na tom v tomto ohledu Klaus. Debaty ale pomalu utichají; a jak je to na sociálních sítích běžné a normální, zítra se bude debatovat o tom, co zase řekl Miroslav Kalousek, Andrej Babiš nebo premiér. Zemanova slova zapadnou, protože všechny řeči o tom, jak je řízen z Moskvy, nebo jak jí podléhá kvůli zájmům svých spolupracovníků, se v Česku neberou moc vážně.

Neberou se příliš vážně prostě proto, že si odmítáme už dvacet let připustit, jakým je pro nás Kreml bezpečnostním rizikem. Ano, jsou tu další velké problémy, které nás – Česko – zasahují. Terorismus, bída většiny světa, vláda korporátních zájmů, nepředvídatelnost světa financí.

Jenže nic z toho není tak akutní. Protože příchylnost k Rusku a nedůvěra k demokracii jsou v Česku velmi hluboké. Jsou chronickým zánětem. Vše ostatní – terorismus, vláda nadnárodních firem a bůhvíco dalšího - jsou hrozby zvenčí a náš organismus zná protilátky. Ví, že je najde u spojenců z NATO nebo EU. Kreml je nemoc, kterou chronicky trpíme od poloviny minulého století; a proto je to nemoc vážná, a navíc špatně léčená.

Klaus a Zeman tedy neměli a nemají velkou důvěru občanů Česka proto, že by tato země a její občané věřili hlavně v pozici prezidenta jako takovou. Po těch deseti letech musíme připustit, že se mnoha našim spoluobčanům líbí, co prezidenti v posledních deseti letech říkají, dokonce i tehdy, když jde o pochlebování Kremlu a otevírání dveří ke vstupu ruských zájmů. Pan Patizon se ptá, co s tím.