Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře, Politika

Klausův Havel

Proč Václav I. stále straší Václava II.

Na summitu v Aténách • Autor: ČTK
Na summitu v Aténách • Autor: ČTK
Václav Klaus s Václavem Havlem v roce 2004 těsně po podepsání vstupu ČR do EU. • Autor: ČTK
Václav Klaus s Václavem Havlem v roce 2004 těsně po podepsání vstupu ČR do EU. • Autor: ČTK

Václava Klause je třeba politovat. Už delší čas je vidět, že svůj odchod do politické bezvýznamnosti nezvládá: uráží, koho může, spojuje se s různými národovci, obdivuje agresivní nedemokratické Rusko a haní západní demokracie, spolupracuje s lidmi, kteří věří v konspirační teorie. 

Od šílené amnestie, ve které se pokusil zastavit potrestání řady tunelářů, ztratil podporu širší veřejnosti, a tak zřejmě ztratil i veškeré zábrany. V sobotní MF Dnes se vrátil ke svému nejoblíbenějšímu objektu kritiky – Václavu Havlovi. Z rozhovoru je patrné, že Klause straší Havlův duch, což se projevuje na jeho kondici.

Neopakovat rok 1968 

Klaus mimo jiné o Havlovi říká: „Myslím, že on, ač samozřejmě nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl.“ A na vysvětlenou dodává: „On prostě nechtěl společnost, jakou jsme chtěli my. On nechtěl politickou demokracii standardního typu. On nenáviděl politické strany. On chtěl svá milovaná hnutí. A zásadním způsobem odmítal tržní ekonomiku, ač si myslím, že z ní sám osobně velmi tyl. On ale prostě nechtěl trh. Možná si vzpomínáte na jeho výroky, že trh je hokynářství. To byl nepřetržitý ideový souboj s tímto pohledem na svět.“

Toto je Klausova oblíbená teze, kterou opakuje; líbí se mu příběh muže, který stojí proti všem. Uvěřit by tomu ale mohl pouze ten, kdo tu na konci osmdesátých a v devadesátých letech nežil. Vše, co Klaus dokázal (a zpočátku toho nebylo málo), dokázal jen díky Václavu Havlovi. A to nejen proto, že mu dal šanci už během tzv. sametových dní.
Havlův vliv od listopadu 1989 do konce roku 1990 byl tak obrovský, že kdyby řekl: „Klaus musí pryč!“, prostě by musel jít. Havel si ale všiml schopností do té doby nepříliš známého ekonoma a dal mu šanci měnit Československo. A to přesto, že osobně si nikdy nerozuměli.

Pokud tomu někdo nevěří, můžeme si pomoci citátem: „Významnou roli sehrál i svými konkrétními kroky, ve kterých vědomě a rozhodně podpořil ty z nás, kteří v roce 1989 neviděli jen druhý rok 1968 a jen druhý pokus o socialismus s lidskou tváří.“ Ano, správně, autorem tohoto citátu je Václav Klaus a pronesl ho během loučení s Václavem Havlem v roce 2011. Ještě v roce 1996 prezident před volbami prohlásil, že by byl rád, kdyby ve volbách uspěly koaliční strany (tedy ODS, KDU-ČSL a ODA).

Václav Havel tu a tam kritizoval některé Klausovy kroky, ale do roku 1996 to byla spíše symbolická oponentura. Z dnešního pohledu by se naopak dalo prvnímu demokratickému prezidentovi vyčítat, že se neozýval častěji. Ostatně později si to vyčítal i sám Havel.

Závazek

Václav Havel pochopitelně nebyl komunista ani reformní komunista. Na jeho přístupu k věcem veřejným bylo pozoruhodné právě to, že ačkoli měl svou představu ideální společnosti, bez větších problémů bych schopný akceptovat, že realita prostě vypadá jinak. Proto velmi brzy opustil představu, že lze fungovat bez politických stran. To mu ale nebránilo kritizovat představu některých partajníků, že demokracie se má odehrávat jen za zdmi stranických sekretariátů.

Václav Havel (stojící uprostřed) při projevu v Činoherním klubu. Zleva (na židlích) Václav Malý a Alexandr Vondra, zprava filosof Radim Palouš (stojící) a herci Josef Kemr a Petr Čepek. • Autor: ČTK
Václav Havel (stojící uprostřed) při projevu v Činoherním klubu. Zleva (na židlích) Václav Malý a Alexandr Vondra, zprava filosof Radim Palouš (stojící) a herci Josef Kemr a Petr Čepek. • Autor: ČTK

Havel tedy uměl akceptovat, že nějaká jeho teze se ukázala jako neudržitelná. Naopak Václav Klaus toho nebyl a není schopen. Pro něj je správný jen ten systém, ve kterém hraje dominantní postavení. V tomto ohledu má Klaus ke komunistům mnohem blíže než kdokoli jiný na české politické scéně.

Autor má být schopen uznat, když někdo zformuluje důležitou myšlenku výstižněji než on sám. S největší pokorou proto cituji Václava Klause z roku 2011, kdy mimo jiné řekl: „Je třeba pokračovat v jeho úsilí o to, aby slova měla smysl, aby slovo odpovědnost nebylo prázdným pojmem, aby se obrana svobody občanů znovu stala zásadním politickým tématem. Ze všech těchto důvodů bych si přál, aby éra zahájená listopadem 1989 a spojená se jménem Václava Havla neskončila.“

Můžete se spolehnout, pane Klausi, v tom úsilí budeme pokračovat.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].