Nečas vypovídal pravdu. Nic než pravdu

Bývalý premiér Petr Nečas vypovídal neveřejně tři hodiny - a jak sám říká, během té doby mluvil pravdu a nic než pravdu. A tou pravdou je, že k žádnému sledování jeho ženy nedošlo. Což je jeho výklad skutečnosti, že jeho tehdejší ženu prokazatelně sledovali profíci z tajných služeb i amatérští podřízení jeho milenky Jany Nagyové. Je to jeho výklad skutečnosti, že si jeho milenka a šéfové vojenské tajné služby udělali ze zpravodajců soukromá očka. Je to jeho pohrdání občany, protože nám všem vzkazuje, že pokud se vám něco podobného stane, tak o nic nejde. O vůbec nic.

Ve skutečnosti nevíme, co Petr Nečas před soudem řekl. Pomohl své současné manželce? Vypověděl, že tajnou službu úkoloval on, policie jej začne vyšetřovat za zneužití pravomoci a stáhne žalobu na jeho současnou ženu? Nebo jen řekl, že jeho tehdejší ženě hrozilo podle něj nebezpečí, on se o tom jen tak zmínil před šéfy vojenské tajné služby a oni začali konat?

Na podstatě obvinění to nic nemění. Pořád tu bylo sledování bez patřičných razítek, mimo oficiální spisy, mimo zákon, mimo naše lidská práva a státem garantovanou ochranu soukromí. A hlášení generálů podávané milence premiéra, která neměla nejmenší právo cokoli slyšet a organizovat.

Pan Patizon si mi včera postěžoval, že jeho kamarádi, s nimiž chodí hrávat bowling, mají pocit, že to „nečasovské“ zneužití vojenské tajné služby nebylo tak velké; že vlastně o nic nešlo. Vždyť takovou špínu mají tajné služby v popisu práce, říkali kamarádi pana Patizona z bowlingu. „Tak sledovali manželku premiéra, no a co, americké tajné služby odposlouchávaly Angelu Merkelovou a za to nikoho před soud neženou.“

Ono to ani moc nejde, hnát před soud někoho, kdo se podílel na sledování Angely Merkelové. Zjednodušeně řečeno, to dělala rozvědka. Špióni pracují z principu - až na výjimky kryté diplomatickou imunitou - vždy ilegálně, protože na půdě cizí země a pro zájmy vlastní země. Je to špinavá činnost. Ale obecně přijímaná, protože jde o „vlastní“ bezpečnost.

Zároveň existuje kontrarozvědka, která brání vlastní zemi proti rozvědčíkům. A proti dalším rizikům, jako je terorismus nebo vlastizrada. A protože kontrarozvědka pracuje jen na půdě vlastní země, musí pracovat podle zákona. Vždycky - protože to chrání před tajnou službou obyvatele dané země. Když tomu tak nebylo, třeba za Stalina v Sovětském svazu, stálo to onu zemi dvacet milionů mrtvých. Aby se to neopakovalo, nesmí tajná „kontrarozvědná“ služba zneužívat své velké možnosti a pravomoci proti nevinným a z ničeho nepodezřelým občanům. Porušení tohoto principu je obrovským faux pas, které naznačuje samo ohrožení principů demokracie. Tedy jde o velmi závažný trestný čin.

Tak to taky pan Patizon vysvětloval kolegům z bowlingu a oni chápavě přikyvovali. Nicméně rozuzlení ke katarzi nevedlo. Další otázky pan Patizon zodpovědět neuměl. Neměli ti Nečasovi a generálové z tajných služeb vlastně jen smůlu, že policajti náhodou vyšetřovali něco úplně jiného, a přitom objevili sledovací melouch tajných služeb? Co když se to děje často, jen ty, kdo to dělají, zrovna nikdo neodposlouchává? Kdo kontroluje, že to tajné služby nedělají běžně? „No, politici z poslaneckých komisí,“ odpověděl pan Patizon; a bylo po debatě. Nezbylo než říct – jdeme na bowling.