Je to kořist. Nejen pro Andreje Babiše

Vláda zřejmě vyřešila v pondělí otázku jak se dostat k dalším 650 miliardám korun evropských dotací. K tomu, aby Evropa věděla, zda ty peníze použijeme na bohulibé účely a zda nebudou defraudovány, měl sloužit monitorovací systém, který nám chtěla zaplatit taky Evropa. Ukázalo se, aspoň podle ministerstva financí, že soutěž na tento systém nebyla úplně čistá a Evropa by systém nezaplatila, tudíž by žádný systém neexistoval - a protože by nebyla kontrola, nepřišla by z Evropy ze slíbených 650 miliard ani koruna. Vláda se rozhodla, že půlmiliardu na systém dá soukromé firmě, která jej postavila sama – tedy že je dáme my, občané.

Za deset let od vstupu do Evropské unie jsme zaplatili Bruselu na různých odvodech 340 miliard korun. Z Evropy jsme ovšem získali na různé programy (dotace) šest set sedmdesát tři miliard korun. Čistý zisk ke konci roku 2013 byl tedy 333 miliard korun. A bylo by to víc, kdyby Česká republika uměla využívat peněz, které leží v podstatě na ulici. Jenže tuhle disciplínu tady ovládají poměrně často lidé, kteří si myslí, že jim Evropa zaplatí všechno, co se jim zachce vybudovat.

 Za těch deset let požádali Češi jako fyzické osoby či firmy a další instituce celkem o jeden a půl bilionu korun. Více než polovinu žádostí odmítli už čeští úředníci a do Bruselu se vůbec nedostaly. Nakolik vybírali poctivě a férově, nevíme. Žádná analýza neexistuje (policie ovšem stíhá řadu úředníků, kteří rozhodovali). Zbytek, tedy programy za skoro osm set miliard korun, by měla Evropská unie proplatit, až když jsou hotové a postavené. Evropa je proplatí pouze v případě, že při stavbě či budování byly dodrženy férové unijní podmínky – tedy peníze nebyly rozkradeny nebo použity na skryté soukromé projekty. Nebo projekty nebyly předraženy a podobně.

Takže v kategorii zemědělství se skrývají dotace na golfová hřiště, v kategorii staveb pro veřejné účely jsou to často domy typu Čapího hnízda a podobně. 

Zatím Evropa usoudila, že těch neprodražených férových projektů bylo v Česku vybudováno za zhruba čtyři sta padesát miliard korun a ty proplatila. Tedy jen něco přes půlku našich žádostí, které se do Bruselu dostaly. Zbytek do čistého příjmu dělají zatím peníze nárokované na unii za hotové „evropské“ projekty. Třeba za dostavbu linky A pražského metra. Stála dvacet jedna miliard korun a „Evropa“ měla z té sumy zaplatit jedenáct miliard korun. Zatím to neudělala. Podmínky dostavby metra, zadání stavby, nebyly podle Evropy férové. Zda nějaké a kolik peněz na už jezdící trasu dostaneme, je zatím ve hvězdách.

Andreje Babiše jsme s panem Patizonem v titulku nezmínili jen proto, abychom nudné evropské téma personifikovali kvůli čtenářskému zájmu. Andrej Babiš je jedním z největších tuzemských fyzických příjemců eurodotací, od našeho vstupu do Evropské unie dostaly jeho podniky (tedy on jako majitel) přes pět miliard korun. Nikdo si tím hlavu nijak nelámal, protože šlo často o „zemědělské“ dotace. Těch je v Evropě nejvíc, pravidla jejich udělování jsou přehledná a Češi je umí inkasovat – na rozdíl od ostatních odvětví jim Evropa proplatí téměř sto procent jejich nároků. Takže co, Babiš je největší český zemědělec, je je vše v pořádku.

Tato teze dostala ovšem jistou trhlinu, když novináři před dvěma lety zjistili, že „jeho“ luxusní rezidence Čapí hnízdo byla postavena částečně z evropských dotací. Nedostal je přímo Babiš, ale s ním spolupracující právníci. Šlo o „pouhých“ čtyřicet dva milionů korun, ale ukázalo to, na jak bohulibé účely jdou dotace, jejichž proplacení v Bruselu prošlo.

Bylo by tedy zajímavé zjistit, za co všechno byly evropské dotace pro české příjemce proplaceny. Za co všechno dostal Andrej Babiš svých pět miliard? Za co všechno dostali peníze zemědělci nebo stavebníci. A kteří?

Je to ovšem ovšem trochu složité. Daleko největšími příjemci dotací v Česku jsou Ředitelství silnic a dálnic a Správa železniční a dopravní cesty; první instituce získala 77 miliard korun, druhá 61 miliard korun. Skutečnými příjemci těchto peněz jsou ale stavební firmy, které vyhrávají zakázky od těchto firem, třeba Metrostav, Skanska, Strabag a další. Jinými slovy obří firmy…

Druhým největším příjemcem je školství, třeba ministerstvo školství získalo sedm miliard korun, Masarykova univerzita v Brně osm miliard, Univerzita Palackého v Olomouci sedm miliard korun. Velkým příjemcem dotací jsou dopravní podniky, ten pražský získal devět miliard korun.

Problém začíná teprve v okamžiku, kdy začínáme klíčovat dotaci po dotaci. Takže v kategorii zemědělství se skrývají dotace na golfová hřiště, v kategorii staveb pro veřejné účely jsou to často domy typu onoho Čapího hnízda a podobně. Celý problém je právě v tom, že neexistuje žádná vyčerpávající analýza, která by devadesát tisíc jednotlivých dotací či finance na projekty směřující do Česka zhodnotila. Pan Patizon se snažil poctivě zakázky projít, ale je to práce na měsíce. Tímto se obrací s žádostí o dobrovolnickou pomoc…

Text o tom, zda byla zmanipulovaná zakázka na monitorovací systém, anebo audit, který pochybení odhalil, najdete v novém Respektu 18/2015 pod titulkem Boj o dotace. Nebo ANO?