Čím je pro Putina Řecko

Šéfové Evropy i šéfové Řecka se dohadují jak to bude dál s neposlušnou a trochu rozmazlenou jižanskou zemí, potažmo s celým kontinentem i Británií. Do vývoje mluví v posledních dnech i Vladimír Putin. Podle ruských médií si volal s řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem. Putin tvrdí, že chce, aby se krize vyřešila a euro v Řecku zůstalo zachováno. Ve skutečnosti si musí toužebně přát, aby se Řecko co nejvíc od Unie odpoutalo. Mohlo by tak začít oslabování evropského celku, který Moskva nechápe a který je překážkou kremelské touhy znovu získat vliv ve střední Evropě. A samozřejmě i jinde.

Ruský prezident má v poslední době více důvodů k radosti. A můžeme se spolu s tajnými službami domnívat, že podíl na té radosti mají jeho konspirační schopnosti, umění tahat za nitky a nebýt viděn. V posledních třech měsících si Putin volal s Tsiprasem prokazatelně třikrát; kolikrát utajeně, to nevíme. Ani nevíme, co a zda něco vůbec Řekům nabídl. Evropa má štěstí, že Rusko mělo v posledních měsících špatné ekonomické časy a nemůže si vývoj v Řecku koupit. Ale mnozí experti – včetně pana Patizona – upozorňují, že Putin nenechá možnost ohrožení eurozóny a oslabení, či dokonce rozpadu unie samospádnému vývoji. Kremelští vládci vědí, že mají šanci.

Do Řecka sice nemohou investovat peníze, které sami nemají. Mohou ale Evropě problém Řecka zkomplikovat, když Evropská unie bude muset řešit i jiné závažné problémy. Pan Patizon nepochybuje, že jedním z problémů, který do jisté míry řídí, Kreml jsou uprchlíci.

Ze Sýrie, Libye a dalších zemí proudí do Evropy spoustu chudáků prchajících před Islámským státem, válkou, zmatkem, hladem. A tyto odchody jistě neorganizuje Moskva. Nicméně jedno připomenutí – Islámský stát vznikl na územích, které ovládali diktátoři podporovaní léta Moskvou. Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, Bášár Asad. Všichni disponovali mocnými a početnými tajnými službami, jejichž členové zůstali po pádu režimů (u Asada samozřejmě jen napůl) trochu bezprizorní. Zároveň byli dost zruční, arogantní, bezcitní a ekonomicky vzdělaní, aby znovu dobyli moc. A tihle diktátorští hrdlořezové si v honbě za ropou opravdu neberou servítky.

Tedy ne že by Kreml podporoval islámské radikály, ale ruské tajné služby neměly nikdy daleko k těm diktátorským. A opět – experti včetně pana Patizona si umí představit, že ruské tajné služby organizují to, na co mají schopnosti a kontakty - a co je pro ně výhodné. Uprchlíci znamenají pro Evropu a její jednotu pravděpodobně větší problém než euro po bankrotu Řecka. Obojí dohromady je opravdu vážné.

A třetí věc. Válka na Ukrajině. Teď tak trochu je a není. Ukrajina je ale i bez války ztracená v ekonomickém chaosu, z něhož se bez pomoci nevyhrabe. Ukrajinci čekají onu pomoc od Evropy, Rusko vyčkává a dělá vše pro to, aby ji Ukrajina nedostala. Ponížená země se pak pro Evropu stane noční můrou, proti níž jsou Řekové jen rozmazlenými hoteliéry. Jen jako volební drobnost pak bude působit přicházející britské referendum o setrvání v Unii.

Kreml z toho všeho profituje. Putinův sen o Rusku, které má moc a vliv Sovětského svazu, je mnohem blíže, než si jakýkoli Evropan a možná i jakýkoli Rus dokázali ještě před třemi lety představit. Vladimir Putin může – a jistě to dělá – celý ten vývoj v Evropě zdálky manipulovat víc, než by nám mělo být milé.

Naštěstí není Moskva zatím připravena na převzetí imperiální role Sovětského svazu. Proto působí tak váhavě. „Ale váhání nebude trvat věčně,“ dodává pan Patizon.