Je všeobecně známo, že revoluce produkují hrdiny. Jméno si ale na konfliktech mohou udělat i média. Klasickým příkladem je dnes americká stanice CNN, která se proslavila svým živým přenosem války v Zálivu počátkem devadesátých let. O pár desítek let dříve se na televizní obrazovky dostala válka z Vietnamu. „Obýváková válka“ se jí přezdívalo. Přímý přenos z krvavých bojů z vietnamské džungle až před vaše konferenční stolky.
Nebývalou slávu v těchto dnech zažívá katarská stanice Al-Džazíra. Jako první ze světových médiích začala ve velkém živě přenášet obrázky protestů v Tunisku. Revoluce v této severoafrické zemi ještě neskončila a Al-Džazíra už upínala své zraky na jiné země v okolí, kde to začínalo vřít. Jako by předpovídala, co se bude dít.
Al-Džazíru nic nezastaví, ani zákaz činnosti v zemi ne. Má své muže, kteří neohroženě vstupují do vysílání naživo uprostřed rozbouřeného davu. A to je to, zač teď sklízí velkou slávu. Dokonce i američtí diváci začali vysílání Al-Džazíry hojně vyhledávat. Zatím ale jen na internetu, jelikož v USA má Al-Džazíra neblahou pověst pro-teroristické hlásné trouby a tak ji vysílají jen tři města. To se ale v těchto dnech mění.
Pohled zespoda
Když stanice spouštěla své anglické vysílání na podzim roku 2006 (čímž nesmírně popudila věhlasnou BBC), dala si do vínku heslo „pohled zespoda“. A to je také to, co ji ze všeho nejvíce charakterizuje dodnes. Zatímco BBC a CNN mají jako hlavní zprávu návštěvu toho a toho prezidenta v jisté zemi, Al-Džazíra bude mít jako hlavní reportáž o téma, co daná návštěva znamená pro obyčejné lidi.
Ještě jiný příklad – problematika mocné katolické církve na Filipínách, která brání užívání antikoncepce v zemi, což v praxi znamená rychle rostoucí populaci, zejména ve slumech a s tím spojené problémy jako chudoba, nezaopatřené děti, atd., Al-Džazíra zpracuje tak, že osloví ženy ve slumu a podívá se na věc jejich optikou. Nedávno odvysílaná reportáž o indonéských dětech ulice jde na věc podobným způsobem.
Tendenčnost, která se vytýká zejména arabskému vysílání stanice, editoři Al-Džazíry vehementně popírají. K vysílání vzkazů Usámy bin Ládina říkají, že jen konají svou práci. Jiné televizní stanice prý také vysílají hlasy militantních skupin a Al-Džazíru si Al-Káida údajně vybrala sama.
Ani podporu libanonského Hizballáhu a palestinského Hamásu nikdy otevřeně nepřiznala. Za to se jí dostalo ostré kritiky i ze samotného arabského světa. Blízký východ je podle všeho předurčen k tomu, že objektivní pohled na události v této oblasti lze stěží nalézt. I BBC, která má vyváženost ve svém etickém kodexu jako pravidlo číslo jedna, často vyčítají propalestinskost. Chceme poskytnout jiný pohled na události v tomto regionu, brání se vedení stanice Al-Džazíry nařčení.
To byl také primární záměr, proč v roce 1996 katarský emír stanici zakládal – poskytnout na arabský svět jiný, nezápadní, neorientalistický pohled a úhel toho pohledu by měl, pokud možno, pocházet od obyčejných lidí. Přeje-li si být slyšen Usáma bin Ládin, dáme mu šanci.
Až posud celkem pochopitelné. Autorku těchto řádků by jen tak pro zajímavost zajímalo, co kdyby vypukla revolta egyptského střihu pod okny emírova paláce? Nechal by redaktory Al-Džazíry reportovat i tehdy?
Podrobnější analýzu o tom, jak Al-Džazíra mění muslimský svět, si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vychází v pondělí 21. 2. 2011.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
