O pití piva v Moskvě

Jaro v Moskvě je nezadržitelně v plném proudu, což pro místní parky znamená obležení slunka a také pivachtivých obyvatel. A nejedná se jen o každodenní pijáky, ale i o slečny v kostýmcích či muže v kravatách.

Fenomén pití piva v moskevských parcích je místní specifikum vzniklé jaksi z nutnosti. Pití v restauracích a hospodách je totiž tak drahé, že si ho jen málokdo z místních může dovolit. Půl litru Krušovic si v baru koupíte například za 300 rublů (asi 180 Kč). Místní za 200. (Jen tak pro zajímavost - panák vodky v restauraci se pohybuje kolem 80–100 rublů.)

Přemrštěné ceny piva v restauracích nutí většinu obyvatelstva koupit si ho v obyčejných obchodech a vyrazit do parku či si ho rovnou vypít u onoho obchodu. Jen tak na stojáka, klidně i při minus patnácti. Chodníky jsou pak lemovány prázdnými lahvemi, někdy i šampaňského či něčeho tvrdšího. Na jaře jsou lavičky v parcích obsazené do posledního místa, slečny s kabelkami a kariérou, vedle pijáků s plastovou lahví a závislostí na alkoholu.

Jaro je tu. Honem do parku. / Foto: Naďa Straková

Klasické zimní zátiší moskevských ulic. / Foto: Naďa Straková

V Moskvě existuje několik sítí levných náleven. Jednomu typu se říká „Čeburečnaja“, a to proto, že si v nich k pivu lze koupit i čeburek, takový náš smažený langoš s masovou nebo sýrovou náplní. Zde vás pivo přijde na 90 rublů (50 Kč), leckdy v plastových kelímcích a často na stojáka.

Čeburečnaja - pivo sice za devadesát, ale v plastu. Nic pro českého našince. / Foto: Naďa Straková

České pivo má u Rusů skvělou pověst, a tak se občas dostává i do názvů hospod. Tak například v Moskvě funguje síť pivních restaurací jménem Gambrinus. Jedním z nejpopulárnějších názvů je Češskaja pivnica. České pivo najdete také v hojném množství na policích obchodů, od těch největších až po ty nejmenší, které mají otevřeno 24 hodin. Cenově patří k těm středně drahým. Pražečka (ano s e, prý to v ruštině zní lépe), Červená selka, Žatecký gus aj. Naše pivo tu má tak dobrou pověst, že loni prý po městě běžela reklama na „Zlatý Bažant, skvělé pivo z Čech (iz Bogemii)“.

Dobrá pověst českého piva v zemi láká leckteré podvodníky k padělání. Stránky českého ministerstva zahraničí loni na podzim informovaly o případu, kdy v jednom sibiřském závodě padělali krušovické pivo, které s Krušovicemi nemělo vůbec nic společného. Přišlo se na to díky všímavým blogerům, kterým neuniklo, že kvalita onoho „pajcovaného“ piva je poněkud pochybná, a o svých zkušenostech se podělili na síti. Heineken, jemuž Krušovice náležejí, vzal věc do svých rukou a skrze ruské úřady a policii se mu podařilo padělání piva zastavit.

Které z nich je pravé a které padělané? / Foto: Naďa Straková

Kromě piv „existujících“ se padělatelé nezřídka pouštějí i do „vlastních“ značek, které pak propagují jako české pivo. Jsou někdy lehce rozeznatelné tím, že etikety jsou plné gramatických chyb. Jejich kvalita je zpravidla ještě horší než běžná kvalita ruského piva. Ruský konzument piva, kterých každoročně podle statistik WHO přibývá, padělek odhalí lehce, protože prý už není dávno naivní, píše se na stránkách ministerstva, ale pro českého pijáka je to o dost těžší, jelikož ruské pivo, i to české „pravé“, mu zde totiž často chutná stejně, a většinou ne moc dobře.

Vodka asi ještě na chvíli zůstane v zemi alkoholem čslo jedna a ruským Bohem, jak ji ve své eseji nazval spisovatel a esejista Viktor Jerofejev, přesto se pivo dostává na žebříčku konzumace podle statistik WHO čím dál výš. Je to dílem módnosti (mladí úspěšní vodku na veřejnosti konzumují málokdy) a také rostoucí uvědomělosti.

Padělání piva v Rusku napomáhá neexistence dohody o ochraně označení původu (Geographical Identification) mezi Evropskou unií a Ruskou federací. Prý se ale k podepsání smlouvy schyluje. Do té doby je lepší sázet radši na vodku. Ta jim jde přece jen daleko líp.

Unavený pivem / Foto: Naďa Straková