Venku je tak hezky, proč nenapsat o nějakém příjemném tématu. Tak třeba o tom z titulku. Autorka sloupku samozřejmě křečovitě žertuje v pochybách, jestli už toho nebude na čtenáře moc. V souvislosti se stále sílící lavinou případů zneužívání dětí v církvích, je nicméně dobré připomenout i další současné fenomény, v nichž děti vystupují coby sexuální objekty.
Titulní termín, který sice záměrně přehání a šokuje, ale jako zkratka funguje, dorazil z Austrálie. Jako první jej použil tamní producent, spisovatel a satirik Phillip Adams. Se studií na toto téma pak před čtyřmi lety přišly australské výzkumnice Emma Rush a Andrea La Nauze. Po důkladné analýze řady reklam, časopisů a televizních pořadů dospěly k názoru, že v nich existuje trend „sexualizace dětí“. Týká se to zvláště dívek.
Desetiletá dívka s růžově nalíčenými rty, stříbrným řetězem kolem krku a dalšími dvěma kolem boků a v minitričku propagujícím parfém určený jejím vrstevnicím. (Nevoní desetiletelé děti obvykle spíše po dětském pudru?) Magazíny nacpané informacemi o módě, kráse a mužských „idolech“, které vypadají jako běžné „teen“ časopisy, až na to, že ty, o nichž je řeč, jsou určeny dívkám od pěti do dvanácti. V obchodech krajkové podprsenky pro dívky „do deseti let“. Televizní pořady pro stejnou věkovou kategorii, kde se učí taneční kroky popových hvězd, což je sice skvělé, že děti netloustnou na gauči, jen kdyby ty kroky nikoliv vzdáleně nepřipomínaly kopulační pohyby…
V Austrálii byl jev touto studií podrobně popsán a vedla se o něm vášnivá debata v médiích, nicméně podobné zprávy chodí z různých koutů světa. V Americe se třeba nedávno strhnul poprask kolem mladší sestry šestnáctileté herečky a zpevačky Miley Cyrus. V devíti letech totiž Noah představila kolekci oblečení Ooh! La La!, které sama na sobě poctivě propaguje. A není třeba být ultrakonzervativec, aby jednomu spadla brada – Noah totiž v síťovaných punčochách, lakovaných šněrovacích botách na masivních podpatcích, černo-rudých saténových minišatech a poctivém make-upu připomíná prostitutku.
Diskuse, která se vede, je pochopitelně vcelku bouřlivá. A nebrání se jen dotčení výrobci reklam a vydavatelé časopisů. Také řada dětských psychologů říká, že tyto obavy jsou přehnané, že společnost se vyvíjí a s ní i hranice dětství, že na děti bylo i v minulosti nahlíženo jako na kopie dospělých a podobně.
Nicméně všechny odborné debaty jdou stranou, když si představíte svoje dítě (a když je nemáte, tak třeba neteř) v síťovaných punčochách s řetězem kolem krku. Jaká je to představa?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
