Autorka tentokrát zabrousí do vod obvykle obývaných kolegy Uhlířem či Nezbedou, ale obsáhlý text, který nedávno vydal americký časopis Time, stojí za zmínku.
Magazín totiž připomíná, že se stále jasněji a konkrétněji ukazuje, jak jsou lidé vedle, když považují zvířata za tvory bez emocí a inteligence a že přesvědčení o vlastní nedostižné dokonalosti je vlastně jakýmsi „druhovým šovinismem“.
Nejlépe se to ukáže, když si vezmeme jednu po druhé charakteristiky, jimiž se prý lidé od zvířat odlišují, a podíváme se na pravý stav věcí. Tak třeba argument o tom, že lidé jsou jediní živočichové používající strategicky a promyšleně nástroje. Experiment, který loni provedl zoolog z univerzity v Cambridgi Christopher Bird kupříkladu ukázal, že velmi zruční a strategičtí jsou havrani. Pokusní havrani zvedali hladinu vody ve zpola naplněné misce tak, že do ní házeli kamínky. Fakt, že si nejprve vybírali ty největší, vedl vědce k závěru, že si uvědomili, že s těžšími předměty se hladina vody zvedne rychleji.
Nebo že nespolupracují ve skupinách na dosažení cíle. Organizovaným skupinovým lovem jsou známé hyeny, přesto bioložce Christine Drea podle jejích slov při jednom experimentu „spadla čelist“. Zavěsila na vyvýšenou plošinu potravu, k němuž se dvojice hyen mohla dostat jen tehdy, pokud obě zvířata současně zatáhla na lana k plošině připevněná. První pokusná dvojice trik odhalila za méně než dvě minuty, tedy v rekordně krátkém čase, který experimentátorka nečekala ani ve snu. Neplatí ani, že právě člověk má největší mozek – ani v absolutních číslech (tady nás válcuje kosatka se čtyřnásobně těžším mozkem) ani v poměru k velikosti těla (tady nás zase předběhl nejmenší savec bělozubka nejmenší).
A podobná překvapení mají zvířata schovaná, když jde o jejich emoce. Měli jste za to, že v jejich světě se nikdo na nikoho neohlíží a všichni takříkajíc jedou na sebe? Taky chyba. Vcelku známí jsou svými ohledy vůči sobě navzájem sloni, a to i po smrti – vědci vypozorovali u slonů pozorovali chování, které připomíná oplakávání mrtvých. Další experiment s opicemi zvanými malpy kapucínské ukázal, že upřednostňují zájmy skupiny před vlastními sobeckými. Při dva roky starém experimentu v Atlantě měly malpy na výběr – buď dostaly dva dílky jablka výhradně pro sebe nebo jen jeden, ale druhý zároveň putoval jiné malpě. Opice daly opakovaně přednost druhé možnosti a dělily se svými kolegy.
Autorku by zajímalo, jak by podobný experiment dopadl s lidmi…
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
