Jak chutná sex s roboty

V aktuálním tématu Respektu se obšírně v textu Poslední extáze věnujeme tématu romantické lásky a její roli v životě jednotlivce a lidských dějinách. Sociální i přírodní vědci zjistili už hodně o tom, proč se zamilováváme, co se v nás děje a jak z hormonálního bouření postavit solidní vztah. Věda ale v tomto oboru nabízí i něco víc než pochopení – totiž možnost Zjednat nápravu tam, kde láska nepracuje v náš prospěch. Zatím se o ní jen mluví, ale spekulace jsou to docela zajímavé.

První z nich je možnost léčit nešťastnou lásku farmakologicky. Řada z nás někdy zažila, že neopětovaná touha nebo trýzeň z rozchodu dokážou pěkně bolet. Většinou se člověk dříve či později oklepe, ale psychiatři (a samozřejmě i světová literatura) znají nemálo případů, kdy se zoufalá láska změnila ve vleklou a devastující situaci, která člověka může dohnat k sebevraždě. Neurochemický výzkum odhalil hormonální pozadí tohoto trápení. Zhrzený milenec mívá velmi nízké hladiny proteinů, které přenášejí serotonin, hormon regulující náladu.

Podobný klinický obraz vykazují také lidé trpící obsedantně kompulsivní poruchou, jíž se romantická láska nápadně podobá. Pro ně již existují léky, které dokáží hladinu serotoninu zvednout. Jde o některé typy antidepresiv tlumících silné emoce. Nezájem o hlubší vztahy je v jejich případě považován za nežádoucí účinek - ale lidem zraňovaných nedosažitelností vytouženého protějšku by takové chemické ochladnutí mohlo naopak ulevit.

Pokud nechceme být pyšní, je dobré připustit, že pro část lidí cesta vlastního vývoje nefunguje, třeba proto, že nechtějí, jsou příliš uzavření či staří nebo z jiných důvodů nemohou.

Druhá cesta pro potíže s láskou vypadá ještě více utopicky. Kdo viděl film Ona, kde se Joaquin Phoenix zamiluje do svého operačního systému, tuší, o čem je řeč. Lidé mají opravdu schopnost propadat silným citům k neživým věcem. Jedna studie tuto vazbu popisuje například u vojáků vůči svým bombardérům. Vůbec nejlepším příkladem je ale láska na internetu. Chatující uživatel se často velmi silně zamiluje do domnělého protějšku, který v realitě nikdy neviděl a jehož identitu nemůže reálně znát. Z této virtuální formy vztahu založené především na projekci už je jen krůček k tomu, aby se objektem lásky stal adekvátně vyladěný stroj.

Populárně vědecký magazín New Scientist se tomuto tématu věnuje v jednom z nedávných čísel a ukazuje pozoruhodné příklady. Jistý Japonec se například oženil (samozřejmě nejde o oficiálně uznaný sňatek) s virtuální postavou z oblíbené vztahové hry Love Plus. Pokročilé (a vibrátory vybavené) simulace dnes umí zájemcům zajistit sexuální zážitek, o jakém se majitelům gumových panen v minulosti ani nesnilo. A ostatně i nová generace těchto pomůcek, lákající osamělé muže na množství svých tělesných otvorů, dnes vypadá na pohled i omak mnohem realističtěji.

Výzkumník a autor knihy Love and Sex with Robots (Láska a sex s roboty) David Levy je přesvědčený, že technologie brzy pokročí natolik, že vyrobit pohlednou kopii homo sapiens, která dokáže vést inteligentní a citlivou konverzaci, je jen otázka času. „Jsou miliony lidí, pro něž je obtížné nebo nemožné navázat dobrý mezilidský vztah,“ řekl Levy pro New Scientist. „A těm milující a sexuálně schopní roboti otvírají zcela nové obzory. Velké množství lidí by s nimi mohlo být šťastnější než dnes.“

Trochu divné? Jistě. Člověk má pocit, že vztahové potíže je dobré řešit především uvnitř, například psychoterapií, než polykáním léků nebo nákupem robota. Pokud však nechceme být pyšní, je dobré připustit, že pro část lidí cesta vlastního vývoje nefunguje, třeba proto, že nechtějí, jsou příliš uzavření či staří nebo z jiných důvodů nemohou. V individualizované společnosti zraněných a osamělých lidí přibývá a někteří z nich neúnosně trpí. Jako humanitární opatření si proto partnerství s hebkou robotickou dámou vzhledu Penelopé Cruz a inteligence Zygmunta Baumana lze představit.

Diskusi o kontroverzních otázkách typu, do jaké míry má být nákup placen zdravotní pojišťovnou, či zda smí šťastný bio-elektronický pár adoptovat děti, s úlevou ponecháváme příštím generacím.