Haló, tady národní zájem

Taková drobnost. Když strana nizozemského populisty Geerta Wilderse založila udavačskou webovou stránku, na které mají Holanďané hlásit příkoří, které jim měli způsobit Poláci, Češi a další Východoevropané momentálně žijící v zemi, zvedla se proti tomu vlna odporu z dotčených států. Velvyslanci deseti postkomunistických zemí poslali holandskému parlamentu a tamním stranám dopis, v němž připomněli právo na svobodný pobyt občanů EU v prostoru unie, princip nediskriminace na základě státní příslušnosti atd., ohradil se Brusel a všemožné zájmové organizace od sdružení nizozemských businessmanů až po polské odbory.

Ozvali se také Češi. Konkrétně poslanci europarlamentu za ČSSD a úředníci na ministerstvu zahraničí, kteří se podíleli na formulaci dopisu, iniciovaném Poláky. Jinak nic. Tím “nic” je myšleno, že se komentářů vyhnul jak ministr zahraničí tak premiér a obě hlavní vládní strany. V rámci férovosti dodejme, že europoslanec za ODS Jan Zahradil poslal Respektu – po výzvě – svoje vyjádření, kde akci Wilderse označil za populismus toho nejhrubšího zrna, kterému by se demokratická scéna v Holandsku měla vzepřít. Vedení ODS a TOP 09 mlčelo.

Zmíněny jsou tu proto, že právě pravicové strany byly těmi, které “prodávaly” členství Česka v unii jakožto vstup do prostoru se svobodným pohybem lidí a nekonečnými možnosti, které to s sebou přináší. Naproti tomu levicové strany včetně těch z nových členských států nacházely pochopení pro ochranu místních před zabíráním pracovních míst cizinci a s odkazem na sociální dopady kývaly na různá omezení této svobody.

Teď se však česká levice postavila do role ochránce liberálního konceptu “přijď a pracuj, kde chceš.” Pochopitelné – je v opozici, nenese vládní odpovědnost včetně té za korektní vztahy s Holandskem a kvůli obraně práv Čechů v zahraničí nemůže nic ztratit. Že se však neozvali čeští vládní a parlamentní liberálové a pravicoví zastánci vlády zákona, pochopitelné není. Vždyť co může být z hlediska ideologie těchto stran horší, než frontální útok na jednu ze čtyř hlavních svobod uvnitř unie, kterých požívají i Češi, tedy jejich voliči?

Když nad tím tak člověk přemýšlel, na mysl vytanul termín “národní zájem.” Pojem v české kotlině stejně jednoznačně popsaný a hmatatelný jako legendární Yetti, o to víc ale užívaný politiky vždy, když chtějí být důrazní. Když už jsme tedy u národního zájmu, pak bez dalších podrobností vězme, že právě tohle, nekompromisní odmítnutí Wildersovy divoké jízdy po emocích části holandské společnosti, jím je. Není moc srozumitelné, proč by národním zájmem měly být nižší dotace pro zemědělce nebo vyšší pro jeden český kraj, o což se v Bruselu často bojuje. Ochrana základního principu, na kterém EU stojí a práv z něho vyplývajících, ale srozumitelná je.

Jak řečeno výše, že se většina českého politického spektra neozvala, není – zatím – žádná tragédie. Promeškali však příležitost sdělit, že kromě svých provozních problémů, kterými českého voliče hojně zásobují, mají také nějaký obsah a vědí, co s ním.