Jak poslanec Ouzký k neštěstí přišel

Případ se už mihl zdejšími médii a prozatím skončil tak, že předseda výboru pro životní prostředí v Evropském parlamentu Matthias Groote odložil na neurčito hlasování o příslušném zákonu – hlasovat se mělo včera – a zvažuje, že se obrátí na právní oddělení parlamentu s dotazem, jak dál postupovat. Zda pouze odebrat Ouzkému zpravodajování, začít s legislativním kolečkem od začátku, atd.

Bodem sváru je to, že když Miroslav Ouzký v roli zpravodaje před dvěma týdny rozeslal kolegům ve výboru pozměňovací návrh zákona, v kolonce “autor” stálo “Gerhard, Hans-Martin, Porsche AG”. Zprávu získala bruselská ekologická organizace Transport and Environment a nařkla Ouzkého z lobbingu pro vlivnou automobilku – s upozorněním, že poslanec Ouzký jezdí Porsche Panamerou.

Miroslav Ouzký obvinění odmítl. Nepopírá spolupráci s firmou, tvrdí však, že pouze jako “podklad” použil tabulku od Porsche, doplnil ji však svými daty.

Na včerejší tiskové konferenci v Bruselu, týden po vypuknutí skandálu, novinářům rozdal údajný originál od Porsche - vytištěnou tabulku, která obsahovala jiné údaje než ty rozeslané výboru. Bruselské ekology Ouzký nařkl z “vydírání” jeho osoby za to, že navrhl měkkčí limity hlučnosti na auta než obsahovala původní verze a než by ekologové chtěli. Elektronický originál dokumentu od Porsche ovšem jeho kancelář odmítla včera i minulý týden poskytnout. Sama automobilka se k věci vyjádřila jen velmi stručně, že to “nebyl její návrh”.

Jak to bylo doopravdy, se zřejmě hned tak nedozvíme. Zatím je to tvrzení proti tvrzení a není jisté, že parlament půjde až tak daleko, že bude Ouzkého vyšetřovat pro porušení etiky ve výkonu mandátu.

Varianty příběhu jsou v zásadě následující. Za 1) Ouzký šel Porsche na ruku. Buď z vlastního přesvědčení, že navrhovaný zákon byl špatný pro automobilový průmysl a údaje od firmy, které to dokazovaly, se mu hodily. Automobilka mu za to mohla slíbit prebendy - například nový vůz, až Panameru ojezdí -, ale pokud byl bytostně přesvědčen o své pravdě, ani nemusela.

Anebo za 2) použil argumenty Porsche, stejně jako argumenty dalších firem, relevantních hráčů a zájmových skupin z totožného a ovšem také opačného (!) názorového pole, což je při sepisování normy pro 27 států a půlmiliardu lidí v pořádku a pracují tak všichni europoslanci. Jen z té jedné tabulky Ouzký zapomněl vymazat Gerhardovo jméno (i takové případy historie europarlamentu zná).

Vzhledem k tomu, že Ouzký vzešel z českého prostředí a z řad modré, nikoli zelené ODS, si lze zaspekulovat, že platí spíše varianta číslo 1. Europoslanec jen zjevně podcenil bruselské prostředí, kde si ve spleti rozličných zájmů každý dobře hlídá svoje pole, a vsadil na staré dobré české “stejně se na to nepřijde”.