A zrodil se český pomazánkový martyr

Češi se zjevně zabydlují v roli všetečných hlídačů jakosti jídla. Serverům jako potravinynapranyri.cz, viscojis.cz nebo chemievjidle.cz neustále stoupá návštěvnost, nové portály rostou jako houby po dešti. Prvně jmenovaná stránka je opět nominovaná na internetovou cenu Křišťálová lupa v kategorii společensky prospěšný počin roku. Loni, v roce svého vzniku, tuto kategorii server vyhrál.

S tímhle přístupem ostře kontrastuje vztah k poživatině, která si přitom co do lakování spotřebitelů nezadá s technickou solí v jídle nebo pančovaným alkoholem – pomazánkové máslo. Za záchranu pomazánkového másla, které žádným máslem není, pořádáme veřejné tryzny. Stejně jako cyklokrosař Dlask, který nastoupil do závodu v černém dresu a následně byl kvůli tomu vyřazen ze soutěže, jsme ochotni svést za něj mezinárodní bitvu - a když přijde na přetřes EU, nejpozději třetí otázka míří právě na něj.

Jako během předvolebních debat. Pomazánkové máslo směle konkuruje přijetí eura, čerpání evropských dotací nebo míře integrace. Posluchačský nástup, jak to ukázala například diskuse na Radiožurnálu s lídry vybraných stran, je přitom pořád stejný: “Nevadí vám, že nám bruselští byrokrati zakázali pomazánkové máslo? Co s tím uděláte?” Načež zazní několikeré razantní “vadí!”. Komunisté si přisadí, že to je zásadní selhání zdejší diplomacie, a ODS dodá, že to dokazuje, jak Brusel řeší samé nepodstatné věci.

V téhle fázi nyní jsme, přesto v Češích dál žije legenda o “zákazu” pomazánkového másla a volení zástupci se v debatách nenamáhají tenhle lapidární příběh lidem vysvětlit.

Čím to je, že v nás tenhle socialistický trik zůstává? Tolik milujeme tuhle chuť? Bráníme “naše” před “útokem cizáků”? Je to nostalgie po retru, na kterém vyrostly generace Čechů? Už na sklonku 70. let, když strana a vláda vymyslely pomazánkové máslo, aby se vyrovnaly s nedostatkem smetany na domácím trhu, to byl podfuk na pracujícím lidu. Obyvatelstvu se nabídla iluze, která obsahovala minimum mléčných tuků, zato hodně sušených přísad a vody; roli másla plnilo jen to slovo v názvu. Socialistická náhražka zázračně přežila nejen tsunami západních potravin po pádu režimu, ale nakonec i vstup do EU.

Čeští potravináři doufali, že jim jejich nemáslo projde. Neprošlo. Slovensko, které název změnilo, si na české konkurenty u Evropské komise stěžovalo, že přes neúspěšný pokus získat pro pomazánkové máslo výjimku z pravidel, ho Češi dál vyvážejí. Komise následně český stát zažalovala u Evropského soudního dvora.

Loni po šesti letech přišel verdikt, že si pomazánkové máslo můžeme dál vesele vyrábět i vyvážet, ale pod jiným názvem, protože to prostě není máslo. Soud řekl, že nelze obelhávat nákupčí na půlmiliardovém trhu a podporovat nekalou obchodní soutěž.

Do konce letošního roku se čeká schválení nového názvu, pravděpodobně “tradiční pomazánkové”. V téhle fázi nyní jsme. Přesto v Češích dál žije legenda o “zákazu” pomazánkového másla a volení zástupci se v debatách nenamáhají tenhle lapidární příběh lidem vysvětlit. Záměr?

Stejná politická elita přitom vzývala volný trh s rovnými podmínkami pro všechny jakožto tu správnou cestu svobodného Česka a rovných podmínek se také dovolávala. Když Němci nechtěli pustit na svůj trh česká jablka, když Francie úředně šikanovala zdejší řemeslníky, aby jim zkomplikovala práci v zemi… Pak jsme ale na stejný trh přivedli za ruku výrobek, který se rovným podmínkám hlasitě vysmál - a jeho obranu pasovali na principiální věc novodobého českého odboje.

Povstal tak první český martyr v EU. Třicet let starý normalizační podfuk, pomazánkové máslo.