Jsme chudí, nikomu nic nedlužíme

Zhruba deset dní jsem s kolegy jezdil po Balkánu mezi Kosovem, Albánií a severním Řeckem. Z nasbíraných témat vybírám jeden stručný řecký postřeh, který má obecnější platnost. Obyčejní lidé mívají pocit, že za dluhy a mizernou ekonomickou politiku svých vlád jaksi nemohou a pokud dojde k průšvihu, platit by měli jiní. Ti bohatí, ti „co si nakradli“ a ti, „co to zavinili“. Velký omyl. V Řecku i Česku.

Náves řecké vesnice v nekonečných horách. Asfalt, dvě tři odstavená auta, okolo domky se zahradami, velmi líné poledne, liduprázdno, taverna. Nic luxusního, takový konzum, kde vám otevřou limonádu a když chcete, zajdou na zahradu pro zeleninu a udělají vám salát. Umělohmotná křesílka, na nich tři postarší pánové, jeden už je v důchodu. Pijí pivo z lahve. Kdyby to pivo nebylo řecké a okolo nevisely na fasádě hrozny, mohli bychom takhle sedět na jakékoli moravské či české vesnici.

„My jsme chudí lidé, my nikomu nic nedlužíme,“ povídá pán, co mu ta hospoda s třemi umakartovými stolky patří. Na velké bohatství to opravdu nevypadá, jeho paní kmitá, chystá ten salát k obědu a on si v pravidelném rytmu chodí k pultu pro vychlazeného lahváče. Chlapi nepopírají, že vláda asi udělala nějaké chyby, ale co s tím oni mají společného, že?

„Kdo za to tedy nejvíc může?

„Němci přece!“

„Proč Němci?“

Zbytek textu Tomáše Feřteka o jeho cestě po Řecku na jeho blogu.