Když bílá je hnědá

Týdeník Der Spiegel měl minulý týden článek o nárůstu pravicového populismu ve střední Evropě a motivem k jeho napsání byl Viktor Orbán. Týdeník vcelku přesně diagnostikuje hrozbu nástupu radikální pravice – lidé jsou unaveni z neustálých reforem a tváří v tvář drsné krizi ztrácejí víru v demokracii a také v Evropskou unii, jejíž vliv na dění v tomto prostoru už dlouho slábne. Autor článku vypichuje pro ilustraci pravicového populismu některá jména, kromě Orbána také Václava Klause nebo Roberta Fica.

Nejsem si jist, jestli je možné házet tato tři jména do jednoho pytle, ale jisté je to, že pokud chápeme posun napravo jako odklon od liberálních hodnot, tak například na Slovensku má Fico další zdatné soupeře. Minulý týden rozjely dvě pravicové strany volební kampaň (předčasné volby budou 10. března) potvrzující oprávněnost článku ze Spiegelu. Křesťansko-demokratické hnutí (KDH) s velkou pompou odhalilo první billboardy a volební uniformy – vše je v bílé barvě, protože KDH chce „bílé Slovensko“.

Média ihned vycítila rasistický podtext proti Romům, politikové KDH se však brání, že oni to tak nemysleli. Odvolali se totiž na výrok slovenského politika Andreje Hlinky, který v roce 1920 prohlásil, že bude pracovat „ve dne v noci do té doby, než z červeného Slovenska nebude Slovensko bílé, slovenské a křesťanské.“

Faktem je, že Hlinka tehdy mířil na sociální demokraty a KDH se tváří, že dnes míří na Fica a jeho levicový Smer. Problém je však už jen odvolávat se na Hlinku, jehož antisemitismus dovedli jeho následovníci z fašistické státostrany HSĽS za slovenského státu do šílených důsledků. Hlinka sice zemřel v roce 1938, ale měl nesporný podíl na tom, že Slovensko po roce 1939 nebylo ani bílé, ani červené, ale hnědé.

Existují dvě vysvětlení pro tuto stupidní kampaň KDH. Buď si její autoři vědomě pohrávali s rasistickým podtextem (první slogan navíc hlásá, že „Začíná to prací“), anebo si ho neuvědomili. Myslím ale, že je bohužel v podstatě jedno, co jim běželo hlavou. Pokud si s rasismem hráli vědomě, je to odporné, pokud nevědomě, svědčí to o tragické necitlivosti politiků KDH vůči hrozbám rasismu a pravicovému extremismu.

Druhá pravicová strana není o nic lepší. Neoliberální Svoboda a Spravedlnost (SaS) se loni v říjnu proslavila tím, že nechala padnout vládu Ivety Radičovej, když odmítla hlasovat za finanční garance evropského fondu na záchranu eura. Od té doby se profiluje nejen stále více protievropsky, ale přitvrzuje i v jiných sférách.

Když slovenský soud nedávno svým rozsudkem zakázal školám oddělovat romské děti od dětí bílých (běžná dosavadní praxe), prohlásila jedna z političek této strany, že jako matka segregaci úplně chápe, také by přece nechtěla, aby její děti dostaly ve škole vši. Aby toho nebylo dost, tato paní je náměstkyně ministra sociálních věci speciálně pro romskou otázku. A jaký že je první slogan strany SaS ve volební kampani? „Práce místo dávek – ani cent bez práce."

Až dosud používali slovenští politici jako obraz nepřítele maďarskou menšinu žijící na Slovensku. Zdá se, že se zhoršující se dobou se nepřítelem číslo jedna stávají Romové.