Banány hněvu

Když si v Davosu demonstranti proti „jednomu procentu“ stavěli iglú, sotva si některý z nich uvědomil, že bude mít v tyto dny souputníky o tisíc kilometrů na východ, v Bratislavě. V pátek se na náměstí SNP, které už v dějinách zažilo všelijaké davy a nálady, sešli asi tři tisíce naštvaných lidí. Protestovali proti zkorumpovaným slovenským politikům a proti tomu, že jim rozkradli zemi. Vyzbrojili se banány a vejci, vybrali se z náměstí před prezidentský palác a křičeli „Pojďte ven!“, pak dorazili před parlament a oházeli ho proviantem.

Banány jsou po rajčatech a vejcích zajímavým přírůstkem do obecně používaného arzenálu demonstrantů, v tomto případě však mají souvislost s neslavně proslulým spisem Gorila, o němž jsem psal nedávno. Je správou tajných služeb o zkorumpovaném prostředí slovenského byznysu a politiky. A gorily, jak známo, mají rády banány.

Lidový humor, jehož skvělým nosičem a katalyzátorem je Facebook, už se na tomto inteligentním lidoopu vyřádil do sytosti, teď nastupuje hněv. Prostupuje všemi médii a vyráží do ulic. Taxikář mne předevčírem vezl o několik minut déle jen proto, že nedokázal zastavit svůj výlev zuřivosti a potřeboval se vypovídat ze své frustrace.

Ještě před pár dny to vypadalo, že z hněvu proti „dinosaurům“ vytěží v březnových volbách nové strany, třeba Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka. Jenže v pátek se v médiích na internetu objevily přepisy esemesek mezi Sulíkem a jednou z temných postav slovenského byznysu (či spíše podsvětí). Bez ohledu na nepěkné politické souvislosti (bylo to v prosinci 2010 a šlo o volbu generálního prokurátora), které nemá smysl podrobně rozebírat, je děsivé, že Sulík jako šéf vládní strany a předseda parlamentu (!) měl důvěrný vztah s takovým člověkem. Pro srovnání, v Česku jsou ekvivalentem onoho slovenského „podnikatele“ jména jako Kočka ml. nebo Mrázek (mezi živými už takových českých příkladů mnoho není).

Organizátoři konference v Davosu si objednali světový průzkum tzv. „informované veřejnosti“, tedy mezi vzdělanými lidmi (v 50 státech) o jejich důvěře v elity, z něhož vyšlo, že za rok poklesla tato důvěra o pořádný kus. Ti převážně mladí lidé, kteří se shromáždili v pátek v Bratislavě, patřili také spíše k oné vzdělané vrstvě a jejich důvěra ve slovenské politiky je dnes takřka na nule.

Jejich problém, stejně jako problém všech jejich souputníků, kteří loni plnili ulice měst, je v tom, že protestují proti elitám reprezentujícím systém, který však jako takový tito demonstranti svrhnout nechtějí. Chtějí demokracii, ale bez těchto politiků.

Aniž bych chtěl politiky bránit, přece jen mám pocit, že problém je hlubší. Náš svět je tak složitý, že mu dnes nikdo, včetně politiků, nerozumí. Když se podívám na ty slovenské kandidáty, kteří by ony „dinosaury“ rádi vyměnili, je mi úzko. Mají neuvěřitelné sebevědomí a na všechno odpověď. A naopak, v oněch starých strukturách politických stran se objevilo několik zajímavých a vzdělaných poslanců třicátníků, jimiž bych budoucnost země s radostí svěřil. Korupce politiků je rakovinou demokracie, ale populismus, zloba a hloupost může demokracii zničit stejně efektivně.

Ideální by bylo, kdyby politici dostali z naštvaných davů takový strach, že by přestali krást. Jak ale ukazuje česká i slovenská praxe, spoléhat na to zřejmě nelze.