Rozdělení národů

Československo se definitivně rozdělilo až minulý týden, zdá se mi. Obě země, které kdysi tvořily společný stát, se i po rozpadu federace ubíraly různými oklikami přece jen společným směrem a zejména když padla schengenská hranice, měl jsem pocit, že jsem se opět vrátil do společného prostoru, do něhož jsem se narodil.

Rozhodnutím české vlády distancovat se od dohody 25 členských států EU se však Česko a Slovensko začínají od sebe vzdalovat a přiznám se, že sice si zatím neumím úplně představit důsledky toho kroku, cítím však, že budou dramatické.

Slovenská vláda podepsala dohodu bez rozmýšlení (jistě, je členem eurozóny, ale podepsaly ji i země jako Polsko či Švédsko, které euro nezavedly), protože ví, že klíčovým strategickým zájmem Slovenska je držet se hlavního evropského jádra jako klíště.

Českým euroskeptikům to může být k smíchu, ale já si myslím, že Slováci jsou ve svém postoji mnohem racionálnější. Jaký to paradox, když uvážíme, že Češi se vždy dívali na Slováky jako na ty, co podléhají emocím a iracionálním popudům.

Marek Švehla v komentáři tištěného Respektu píše, že rozhodnutím Petra Nečase se (my, Češi) „více vystavíme ruskému vlivu, který všude po ústupu ze západních pozic posiluje“. Ano, to může být první z oněch – možná nezamýšlených – důsledků. Z představy, že ruský vliv bude přicházet na Slovensko ze západu, tedy z Česka, je mi dost nevolno. Tohle by Češi Slovákům opravdu dělat neměli.