Hořící evropský vlak

Jsme malá země, která je životně závislá na Evropské unii a velkých hráčích jako jsou Francie a Německo, proto se musíme chovat tak, aby nás považovali za loajální a důvěryhodné partnery. Pokud se bude vývoj ubírat takovým směrem, že se začne Evropa dělit na slabé a silné, musíme dát najevo, že chceme patřit k těm silným. Zhruba těmito slovy popsal slovenský premiér Robert Fico nedávno v televizi geopolitickou strategii Slovenska.

Když jsem ho poslouchal, jak bez iluzí a pragmaticky slovenským divákům natvrdo řekl, že nemají vyskakovat a myslet si, že jsou něčím víc než jen obyčejným malým národem, po kterém ani pes neštěkne, když bude dělat potíže, musel jsem nechtě uznat, že tento politik má odvahu. Nedokážu si představit, že by něco podobného řekl kterýkoli český politik, i kdyby si něco podobného o českém národě myslel. K českému tónu dnes patří spíše zdůrazňování výjimečnosti, kterou si prý žádný evropský hráč, jakkoli silný, nemůže dovolit přehlédnout.

V pátek schválili slovenští poslanci drtivou většinou účast Slovenska v evropském ochranném valu ESM, jinými slovy – jelikož Slovensko je v eurozóně - vklad 660 milionů eur v hotovosti (v přepočtu zhruba 17 miliard českých korun), čímž tuto Ficovu geopolitickou vizi potvrdili. Český parlament schválil před několika týdny účast v ESM také, ale premiér Petr Nečas mnohokrát zdůrazňoval, že to Česko k ničemu nezavazuje – není totiž v eurozóně a dokud na euro nepřistoupí, nemusí platit nic.

Jistě, i na Slovensku jsou tvrdí odpůrci čehokoli, co nějakým způsobem posiluje integraci EU (a ESM takovým krokem je), ale zatím je jich málo. Jejich nejznámější zástupce je Richard Sulík, šéf pravicové strany SaS, který hned po hlasování prohlásil, že Slovensko se vydalo na „cestu ekonomického nevolnictví“, a tento pátek prohlásil za „černý den pro demokracii na Slovensku“.

Politici soutěží v tom, kdo vymyslí lepší přirovnání a metaforu hodící se na tuto složitou evropskou krizi. O víkendu přišel slovenský ministr financí Peter Kažimír s docela působivou metaforou, když odpovídal představitelům SaS: Eurozóna je jako rychle jedoucí hořící vlak, který se my snažíme společně uhasit, a možná bude potřeba odpojit i nějaké vagóny, ale to, co navrhujete vy, se rovná vyskočení z toho hořícího vlaku.

Obecně ale platí, že rozdíl mezi Slovenskem a Českem ve vidění sebe sama i v geopolitických vizích se prohlubuje. A pokud summit EU tento týden udělá nějaký krok k těsnější integraci těch, kteří si ji přejí, nebude to už jen rozdíl psychologický či teoretický.