Chvála české společnosti

A pak že prý je demokracie nudná! České prezidentské volby jsou „pohyblivým svátkem“ (to je název knihy Ernesta Hemingwaye, v němž nádherně popisuje bohémský život v Paříži dvacátých let) společenského života.

I díky Facebooku jsem si užíval ty gejzíry nápadů a politického vzrušení a uvědomil jsem si, jak je česká společnost barvitá a zaujata sama sebou.

Ať už dopadne druhé kolo jakkoli, tato sebevědomá zaujatost by měla příštího prezidenta varovat před pokusem vnutit společnosti svůj pohled na svět jako jediný možný, jako to dělal Václav Klaus.

Mimochodem, jak asi prožívá tento narcis náhlý nezájem o sebe a protestní svěšování svých fotografií z úřadoven? Kéž by si jeho následník uvědomil, že touha za každou cenu zapsat se do dějin může být naplněna zdrcujícím způsobem.

Je paradox, že v Česku často slýchám nářek nad stavem společnosti a politiky, ale stačí, byť i jen lehký odstup, aby se vyjevila česká barvitost a nápaditost.

Když jsem sledoval poslední „superdebatu“ v České televizi, uvědomoval jsem si, jak pestrá je nabídka kandidátů a jak až na výjimky vysoce převyšuje český průměr.

Není to samo o sobě úžasná zpráva o české společnosti?

A jakkoli často sdílím nářky nad stavem českých médií, vždy znovu mne příjemně překvapí svojí schopností mobilizovat se, když jde do tuhého.

Celá galerie

Vím, že se to moc nenosí, ale jelikož dobře znám stav médií na Slovensku nebo v Maďarsku, Češi by si měli vážit svého pokladu jménem Česká televize.

Teď si ovšem říkám, zda toho vzrušení z voleb nebude trochu moc. Ještě dva týdny se děsit myšlenky, že zvítězí Miloš Zeman a případně pak léta žít v jeho stínu?

Jak však vidím na sociálních sítích, jiní to vnímají opačně. Já sám si nedovedu představit lepšího prezidenta než Karla Schwarzenberga – dokonce i kdybych měl na výběr ze všech lidí v Česku, co znám, a to přesto, že jsem mu měl často za zlé, že se rozhodl spojit část svého politického života s Kalouskem. Nicméně z nenávisti, která vůči němu probleskuje na Facebooku, usuzuji, že vzdálenost mezi lidmi může mít i v tak malém Česku opravdu vesmírné rozměry.

Ale ani toto poznání a tvrdý souboj vášní a názorů, jenž nás v těchto dvou týdnech čeká, nic nemění na tom, že přímá volba prezidenta dala české politice i společnosti nečekaný rozměr a vzpruhu. Díky za ni.