Cupování státu prezidentským platem

Stát a jeho politický řád lze cupovat na kousky různými způsoby. Andrej Babiš by chtěl řídit stát jako (vlastní) firmu, slovenský kandidát na prezidenta Andrej Kiska zase jako charitativní organizaci. Oba přístupy jsou špatné a svědčí o tom, že v této poněkud chaotické době stále více ztrácíme smysl pro to, co je normální. 

Kiska je bohatý podnikatel, který založil skvěle fungující charitativní organizaci Dobrý anděl na pomoc nemocným a chudým. Předvolební průzkumy mu dávají relativně velkou šanci dostat se do druhého kola - a podle jednoho průzkumu v něm dokonce porazit Roberta Fica. Potud je vše v pořádku; a pokud budou lidé postaveni před dilema této volby, doufám, že většina zvolí Kisku. 

Kiska si zatím získal dost potenciálních voličů tím, že zdůrazňuje svoji apolitičnost a lítost nad osudem mnoha chudých, jejichž trápení způsobili právě politici. A aby ukázal, jak vážně to s pomocí chudým myslí, oznámil, že se vzdá prezidentského platu (zhruba 9 tisíc eur) a každý měsíc ho věnuje nějaké chudé rodině. On prý totiž ten plat nepotřebuje, neboť je dost bohatý.

Tento nápad je sice čistý populismus, to však ještě není to nejhorší. Problém je, že pan Kiska tímto gestem (jakkoli možná dobře míněným) napomáhá erozi politického řádu: utvrzuje nás v tom, že stát je nefunkční a vlastně jej už ani nelze opravit. Na místě jsou proto jakékoli postupy a porušení pravidel.

Představuji si, že každý měsíc přijme v prezidentském paláci rodinu, které slavnostně a před zraky celého národa odevzdá šek na 9 tisíc eur. Pokud si myslí, že by to mohl udělat skromně a neokázale, vyjde to nastejno, protože novináři tu rodinu vypátrají.

Bude tyto ubohé rodiny vybírat v loterii? A co ty tisíce dalších, na které se nedostane? Mají žít v naději, že jednou přijde jejich den? Silně mi to připomíná scénu z filmu Hladové hry, což – jak doufám – nebyl Kiskův záměr.
Kiska si možná vzal příklad z uruguayského prezidenta José Mujica, který dává 90 procent platu na charitu a proslul tím, že žije v chatrči.

Jenže Slovensko – ještě pořád – není Uruguay. Když už se pan Kiska tak velmi chce zbavit svého platu, rozumnější je následovat českého prezidenta Zemana – ten dává měsíčně 60 tisíc na fond pro snížení státního dluhu. Je to sice také populismus, ale aspoň vzdáleně připomíná snahu zachraňovat stát jako takový.

Nejčistším řešením by bylo, kdyby se pan Kiska vzdal svého majetku (dobrá, tak aspoň poloviny) ve prospěch chudých a žil by z prezidentského platu a pak z důchodu, jež mu za tuto funkci náleží. To bych už ho z populismu a cupování státu nemohl podezírat ani já.

Nicméně, pokud se pan Kiska dostane do druhého kola, doufám, že bude zvolen. Možná nerozumí státu a politickému řádu, ale aspoň si ho nechce přivlastnit – na rozdíl od jeho soupeře Roberta Fica.