Záhada Putinova mozku

„V Rusku nebude válka nikdy populární u lidových mas. Více je zajímají revoluční ideje než vítězství nad Německem. Jenže osudu nelze uniknout,“ prohlásil navečer 29. července 1914 ruský ministr vnitra Nikolaj Malakov ve své kanceláři za stolem pokrytým ikonami. A podepsal mobilizaci. Rusko mobilizovalo ze všech států jako první. O dva dny později začala první světová válka. 

O sto let později prohlásí ruský „car“ Vladimir Putin, že ruský národ je „největší etnickou skupinou rozdělenou hranicemi“ (států jež vznikly po rozpadu Sovětského svazu) a k hranicím s Ukrajinou, kde žijí miliony Rusů, pošle vojska, letadla a helikoptéry, jež – pokud se pohnou – se přeženou Ukrajinou a zastaví se až u Moldavska, jak se obává generál NATO Phillip Breedlove. „Pokud se rozhodnout vstoupit (na Ukrajinu), udělají to bez varování,“ prohlásil americký Pentagon. A šéf ukrajinské Bezpečnostní rady Andrij Parubij řekl, že „Putinovým cílem není Krym, ale Ukrajina a jeho vojska na hranicích jsou připravena zaútočit v každém okamžiku.“

„Rusko si vyhrazuje právo udělat jakékoli rozhodnutí ve jménu ochrany jeho legitimních bezpečnostních zájmů,“ prohlásil v pátek na konferenci o bezpečnosti v Bruselu ruský velvyslanec při NATO Alexander Gruško.

Mám stísněný pocit: první odstavec jsem vytáhl z knihy Christophera Clarka o vzniku první světové války (The Sleepwalkers), další citáty a informace z uplynulého víkendu jsem dost pracně hledal po různých informačních serverech.

Webům většiny světových médií totiž vévodí úplně jiný příběh: pátraní po zmizelém letadle. Chápu: je vzrušující, že naše planeta je ještě stále tak velká a nehlídaná, že z jejího povrchu může zmizet letadlo. Ale pro mne je mnohem větší záhadou Putinův mozek: vydá, nebo nevydá rozkaz k pohybu těch ruských vojsk?

„Ruská mobilizace byla jedním z klíčových momentů. Byla první, a to v době, kdy německá vláda ještě ani nevyhlásila oficiální hrozbu války, jako to udělalo Rusko už 26. července,“ píše historik Clark. Dokonce i Rakousko-Uhersko v té době vyhlásilo jen částečnou mobilizaci, o níž se domnívalo, že mu bude stačit k poražení Srbska (kterému vyhlásilo válku 28. července). Proč Rusové tak spěchali? „Car Nikolaj naslouchal nacionalistickým ministrům,“ vysvětluje Clark.
Dnes je to ještě horší: Putin naslouchá nacionalistickému ruskému lidu, kterého teď nezajímá revoluce, ale dobyvačná válka.

V aktuálním Respektu se věnujeme několika texty situaci na Ukrajině:

:: Mohou být sankce proti Rusku úspěšné?

:: Timothy Garton Ash: Válka o Krym zřejmě skončila, pro Ukrajinu ale vše teprve začíná

:: The Economist: Rusko si přeje rozdělenou Ukrajinu a navzdory příslibům revoluce se jí klidně může dočkat

:: O kom se mluví: Co vyvádí Vyvadil? Milovník politického vzrušení našel nový adrenalin - přátelství s Ruskem