Co v Africe dělá Hollywood a jak můžete pomoci i vy?

Hollywoodští filmaři se zamilovali do Afriky. „Je jen málo míst na světě, kde můžete točit takové velkofilmy,“ říká Andrew Macdonald, producent Trainspottingu a Posledního skotského krále, který právě v Kapském městě točí filmovou verzi komixu Soudce Dredd, „a Jihoafrická republika k nim patří.“

Hollywood jde do Afriky

MacDonaldovi neimponuje jen scenérie Kapského města – moře, fotogenické černošské čtvrti a hory. Libí se mu také, že může připravit film, který „vypadá na 100 milionů dolarů“ za méně než poloviční cenu. Soudce Dredd přitom není prvním hollywoodským trhákem, který se u mysu Dobré naděje natáčí. Vznikal tu sci-fi Distrikt 9, libanonské a západoafrické scény filmu Obchodník se smrtí, seriál HBO o irácké válce, seriál o Americe 17. až 19. století v produkci Discovery Channel a další filmy.

Zdá se, že aféra mezi Kapským městem a Hollywoodem potrvá delší dobu. Zahraniční režiséři si pochvalují místní personál, otvírá se zde velké filmové studio, akademie pro filmaře a animátory a cizinci jsou nadšení z města, které má podobně svérázného ducha jako Los Angeles nebo New York. 

Zdroj: TIME

Nová a jiná buržoazie
Třetina Afričanů patří do střední vrstvy, před deseti lety to byla jen čtvrtina. Tento rozmach společenské vrstvy, která všude na světě tvoří základ zdravého hospodářského růstu, popisuje nová zpráva Africké rozvojové banky (ADB).

Došlo k němu navzdory populačnímu boomu a zvláště vysoké porodnosti mezi chudými Afričany. Nejedná se samozřejmě o střední třídu, jak ji známe z Evropy, tedy o lidi, kteří mají dům, auto, laptop a plány na letní dovolenou u moře.

Africkou střední vrstvu ADB definuje jako lidi, kteří mohou denně vydávat 2 až 20 dolarů. Mají velmi skromné prostředky srovnatelné s evropskými dělníky z doby před padesáti a více lety, už je ale netrápí hlad a bída a stávají se konzumenty.

Střední vrstva je nejpočetnější v severní Africe, kde nyní probíhají politicko-sociální revoluce, a v demokraticky spravovaných státech (Ghana, Jihoafrická republika, Botswana).
Zdroj: The Economist
Zde odkaz na graf, který ilustruje současný vzestup Afriky.

Kde skončili mé peníze?
Redaktor Die Zeit Reiner Luyken už Afriku skoro odepsal. V záplavě katastrofických zpráv o válkách a hladu nevěřil, že se kontinent může vzpamatovat. Chtěl ale ještě nějak pomoci. Jenže jak, když se dočetl slov ředitele britské Royal African Society Richarda Dowdena, že „zahraniční pomoc brzdí místní iniciativy, vytváří nové závislosti a africké vlády jsou pak odpovědné spíše vůči zahraničním dárcům než vůči vlastním obyvatelům.“ Člověka od pomáhání odradí i dnes již „slavný“ esej zambijské ekonomky Dambisy Moyo, která prosazuje konec evropské pomoci Africe; konec altruismu, jenž prý ekonomicky ničí její světadíl.

U Dambisy Moyo ale redaktor objevil jeden nápad, jak Africe pomoci. A to přes organizaci Kiva, která zprostředkovává drobné půjčky podnikatelům v rozvojovém světě. Ti na webu sami přesně vysvětlují, k čemu peníze potřebují a zavazují se, že půjčku do roka splatí. Na webu organizace Kiva (slovo znamená svahilsky „jednota“), kde spolu mohou jednotliví poskytovatelé malých, minimálně 25 dolarových půjček diskutovat o svých zkušenostech, redaktor našel například hostinskou Kumba Moore. Potřebovala peníze na rozvoj své restaurace v provinčním městě ve Sierra Leone.

Luyken ji tedy půjčil 250 dolarů a teď, po jednom roce, jel pátrat po tom, k čemu jeho peníze posloužily. Příběh Kumby Moore je napínavý a nejednoznačný. Místní partneři Kiva investici považují za neúspěch, paní Moore ale zvětšila restauraci, vytvořila tři pracovní místa a její restaurace funguje. Celou reportáž, se všemi nuancemi roční zkušenosti Reinera Luykena doporučuji k přečtení na tomto odkazu a především doporučuji navštívit stránku organizace Kiva.