„Co si o ní myslím? Že je to sympatická holka z Manhattanu,“ řekla Carolyn, zády usazená k prosklené stěně za kterou pilně křižovaly bílé plachetnice na hladině průlivu mezi ostrovem Long Island a pevninou. „Má správné názory, jinak je to velká neznámá. Nemá přece žádné soudcovské zkušenosti.“ Ať už ale bude tenhle zajíc v pytli jakýkoli, pokračuje Carolyn, představuje vítanou posilu proti „odporným Republikánům,“ které do Nejvyššího soudu najmenoval ještě Ronald Reagan a George Bush.
Řeč je o Eleně Kaganové, nové soudkyni Nejvyššího soudu Spojených států, která byla minulý týden po dlouhých sporech jmenována do funkce. Nahradila v ní soudce Johna Paula Stevense, který letos odešel do penze. Kaganová soud výrazně omladila, je jí teprve padesát let. Byla děkankou právnické fakulty na Harvardu a poslední rok Obamovou státní zástupkyní u Nejvyššího soudu. A jestli jí půjde soudcovství stejně k duhu, jako jejímu předchůdci, kterého do funkce jmenoval v roce 1975 ještě prezident Ford, může ovlivňovat americkou spravedlnost pěknou řádku let. Pro zajímavost zbývá dodat, že spolu s Kaganovou teď mezi devíti soudci zasedají tři ženy - dvě jmenoval prezident Obama a jednu Clinton.
Výhled na průliv je úchvatný, na Carolyn však působí skličujícím dojmem. Záplava vzduchu, světla a prázdného prostoru jí nedělá dobře, stejně jako les kolem jejího domu, slunce, koupání a procházky přírodou. Carolyn je také „holka z Manhattanu“ a do téhle divočiny by se nikdy neodhodlala, nebýt toho, že po dlouhém a pracovitém životě zatoužila po přístavu manželském. A její muž má tenhle dům moc rád. Carolyn tak přebývá tělem na Long Islandu a duchem na Manhattanu a přiznává, že život poblíž universitního městečka Stony Brook vydrží jen díky pravidelným útěkům do města, kde si drží svůj starý byt.
Carolyn i Elena Kaganová se narodily na Manhattanu a obě jsou pro tohle město typické. Jsou to velmi vzdělané, inteligentní ženy z židovských rodin, které udělaly skvělou kariéru a sdílejí liberální názory. Jak řekla Kaganová v jednom interview: „Na horní západní straně Manhattanu, kde jsem vyrůstala, by se nikdo nepřiznal k tomu, že volí Republikány.“
Carolyn i Elena Kaganová patří také ke skupině lidí, o níž republikánský kandidát na prezidenta John McCain v rozhovoru s Brianem Williamsem prohlásil: „Vím, kde hodně z nich žije. V našem hlavním městě a v New York City. Já jsem to viděl. Já tam bydlel. “ Po geografickém odhalení McCain pokračoval: „Jsou to lidé, kteří si myslí, že mohou diktovat Americe svoje představy, namísto toho, aby nechali Američany, aby rozhodli sami za sebe.“ Sarah Pallinová, která byla rozhovoru také přítomna, převedla debatu do obecnější roviny: „Elitář je ten, kdo si myslí, že je lepší než ostatní.“ Lidé, jako je Carolyn nebo Elena Kaganová, jsou prý příliš vzdělaní a příliš vzdáleni od „skutečného“ života na to, aby věděli, co je pro lid dobré. Prezident Obama k nim samozřejmě patří taky.
Ale opravdu: elitáři z Manhattanu v poslední době vymýšlejí podivné věci. Starosta Michael Bloomberg (svoje elitářství by jen těžko zakrýval) například právě požehnal projektu, nad kterým vstávají „skutečným“ Američanům vlasy na hlavě: na Ground Zero má stát mešita. Popravdě: nejedná se o mešitu a nemá stát na Ground Zero, ale takhle to zní líp.
Jedná se o kulturní, osvětové a sportovní centrum s modlitebním sálem, které chce založit a provozovat jistý osvícený muslimský pár z New Yorku, který se už roky aktivně zasazuje o mezináboženský dialog a podporu progresivního islámu. Projekt, který se původně nazýval Cordoba House, nedávno změnil jméno na Park51 (inspiroval se slavným kulturním centrem Y92 na horní východní straně Manhattanu). Nachází se na Park Place v Tribeca, poblíž a nikoli na místě bývalých Dvojčat. Je těžké vymyslet rozumný důvod, proč by centrum Park51 nemělo existovat. Jeho odpůrci ale rozvířili ideologický poprask, který dosáhl až na titulní stránky novin. Pallinová na Twitteru rozesílá srdceryvné alarmující zprávy a její republikánský kolega Gingrich se nechal slyšet, že „na Ground Zero nesmí stát mešita dokud v Saudské Arábii nebudou kostely a synagogy.“
Klást rovnítko mezi Ameriku a Saudskou Arábii může jen šílenec, vždyť pokud kdy bylo něco v Americe opravdu svatého, byla to svoboda vyznání, právo, aby si každý, řečeno s Georgem Washingtonem, mohl „sedět pod vlastní vinnou révou a fíkovníkem“ a nikdo mu nenaháněl strach. Jenže ve státě New York se v listopadu bude volit guvernér a boj proti přízraku neexistující mešity se stal mocnou politickou zbraní a mezi Republikány důkazem stranické loajality.
Jak to dopadne? Obyvatelé Manhattanu (elitáři) jsou samozřejmě ve velké většině pro projekt Park51. Uvidíme, zda se jim bude dařit stejně jako v případě soudkyně Kaganové, a zda „nadiktují“ svoji představu té „skutečné“ Americe.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
