DJ čtvrtek 19. února 2015

08:00
Nebuďte šelmy!Pro vysvětlení: navzdory časné hodině titulek nemá nic společného s buzením, ale s bytím.Je ráno 19. února, do konce roku zbývá 315 dní. A do konce života?Jednoho zimního dne před mnoha a mnoha lety se soused Lazar vrátil s dcerou Markétou z kláštera a chvíli se zdálo, že na tomto světě už dlouho nepobude. Vyprosil si ale pro sebe milost, mimo jiné výkřikem „nebuďte šelmy“. Ano, nebuďme šelmy - nechť je to i heslo pro dnešní den. A proč to zmiňujeme? Režisér František Vláčil by se dnes dožil 91 let. Dokumentární film o něm je tady.

08:30
Jenže šelmy…jsou v tom nevinně. Přinejmenším nelžou. Občas by se jim člověk měl chuť omluvit.Teď třeba s vývojem na Ukrajině. Situaci včera trefně shrnula Samatha Power, velvyslankyně Spojených států při OSN, když Rusku vzkázala: „Skončete s vyzbrojováním separatistů. Přestaňte přes hranici posílat kromě vojáků i stovky těžkých zbraní. Nechte předstírání, že neděláte to, co děláte.“Zástupkyně USA pokračovala: „Rusko podepisuje smlouvy a pak se ze všech sil snaží, aby je podkopalo. Rusko útočí na suverenitu národů a pak se chová, jako by hranice sousedního státu neexistovaly.“Dobytí Debalceva čtyři dny po vyhlášení příměří, bezostyšný výrok ruského ministra zahraničí Lavrova, že na Debalcevo se příměří nevztahuje, nové požadavky separatistů, týkající se neutrality země… Kam ještě bude muset Ukrajina ustoupit, nad čím vším Západ zamhouřit oči, než se ruská agrese zastaví?A když jsme začali místo písniček filmy, tak tady je další.

09:45
Záhadná mlha na MarsuPřed třemi lety zachytili amatérští astronomové podivný bělavý vřídek na tváři Marsu. Vypučel poblíž jižního pólu planety a přetrval 10 dní. Později se na stejnou dobu objevil znovu. Analýza snímků se nyní objevila v časopise Nature.Šlo o jakýsi mlžný útvar, který pokrýval plochu o průměru 1000 km. Mohlo jít o oblak oxidu uhličitého či vodní páry (na Marsu jsou zmrzlé polární čepičky) nebo nebo o jakousi zvláštní polární záři. Problém je, že záhadná mlha sahala až do výšky 200 km, kde je atmosféra tak řídká, že by tam žádná oblaka ani polární záře neměly být.Pokud by šlo o oblak, je navíc podivné, že zůstal na místě tak dlouho. Polární záře by zase musela být tisíckrát silnější než nejsilnější dosud známá. Jak řekl BBC planetolog Antonio Garcia Munoz z Evropské kosmické agentury, obě vysvětlení vzbuzují více otázek než odpovědí.A my nabízíme milovníkům záhad toto video. Dnešní DJ, známý skeptik, se sice domnívá, že útvary na snímcích lze vysvětlit běžnými geologickými procesy, nicméně fotografie jsou to každopádně fascinující. 

11:30
Peklo u DebalcevaŽádné město tam nezbylo. Všechno je zničené, řekl jeden z ukrajinských vojáků, kteří se stáhli z Debalceva, zpravodaji listu The Guardian. Ústup, který nařídilo armádní velení, když se obrana města stala neudržitelnou, byl prý všechno, jen ne organizovaný.Většina vojáků se plížila k ukrajinským pozicím přes pole a lesy. U jiných to začalo jako skutečné stahování: Medik Albert Sardarian byl probuzen krátce po půlnoci, jeho jednotka měla odjet v obrněných vozidlech spolu s dalšími celkem asi 1000 vojáky. Separatisté ráno na konvoj zaútočili, takže část vojáků musela pokračovat pěšky.„Jednomu chlapci to utrhlo ruku. Mohl jsem jen zastavit krvácení a položit ho na pohodlné místo, aby ho snad nabralo některé z obrněných vozidel za námi,“ řekl Sardarian.Vojáci stažení z Debalceva potvrzují vládní verzi, že město nebylo nikdy úplně obklíčeno. Ostřelování přístupové silnice separatisty ale v uplynulém více než týdnu zabránilo dodávkám zbraní a munice.Přesný počet obětí na straně Ukrajiny není znám, někteří vojáci jsou prý stále ve městě a část byla zajata.Podle některých pozorovatelů by pád Debalceva mohl dát novou naději příměří podle druhé z minských dohod. Ještě včera ale boje pokračovaly u Mariupolu. Část bojujících Ukrajinců také žádá rezignaci armádních špiček, které podle nich měly k dispozici dost vojáků a zbraní, aby pádu města zabránily. 

12:45
Holka v kapeleŽádný sex, drogy ani rock'n'roll. Tak charaktirizuje své memoáry, které pod náznvem Girl in a Band vyjdou příští týden knižně, kytaristka a zpěvačka Kim Gordon ze skupiny Sonic Youth.Není to zrovna přímočará reklama, propagace se však knize dostává jinde - pochvalnou recenzni přinášejí The New York Times.Kniha začíná i končí dvojitým rozchodem - před čtyřmi lety skončilo autorčino 27leté manželství s Thurstonem Moorem, s nímž v roce 1981 kapelu založila. Rozpadla se i sama skupina. Jinak jde ale podle NYT o vyprávění uměřené, neobtěžující, a přesto prozrazující mnohé o autorce i nekomformní americké umělecké scéně uplynulých desetiletí.Jak taky ne: se skladatelem Dannym Elfmanem (autorem hudby např. k Simpsonovým nebo Batmanovi) chodila autorka na střední škole, Kurt Cobain byl její fanoušek a blízký kamarád, William S. Burroughs jí na turné hlídal dceru… Bude to jistě zajímavé čtení.A tady jsou Sonic Youth. 

14:00
O kosatkách a lidechPřed mnoha lety, konkrétně před pěti, navštívil dnešní DJ soukromý mořský zábavní park Sea World v kalifornském San Diegu. Ukazovali tu tehdy fascinující představení, v němž lidé jezdili na kosatkách, létali s nimi vzduchem a téměř šestimetroví savci vylézali na plošinu málem mezi diváky.O dva dny později zabila kosatka v sesterském parku téže firmy svoji cvičitelku, což znamenalo konec této show. Kosatky vystupují v Sea World i nadále, jejich cvičitelé však již s mohutnými zvířaty nesmějí být ve vodě.Dnes se diskuse dále posunula. Pozornost získlal film Black Fish, který mořský park kritizuje za to, jak s kosatkami zachází, a připomíná, že tato zvířata mohou ohrožovat své cvičitele. Návštěvnost parků dále klesla a společnost Sea World se dostává do finančních problémů.Jeden z bývalých trenérů kosatek v této reportáži BBC vzpomíná na svou práci v Sea World se smíšenými pocity: „Ty velryby jsou tak znuděné, prostředí, ve kterém jsou drženy, tak neuvěřitelně sterilní. Zvířatům, která jsou inteligentní jako kosatky, to nemůže stačit.“Jenže kdyby park zanikl, co s kosatkami? Jak upozorňuje reportáž BBC, současná mláďata v Sea World se dožijí padesáti let. A dospělá zvířata už do oceánu nikdo nevrátí.

14:20
Vaši rusofobové s láskouNáš týdeník se proslavil. Podle rádia Hlas Ruska mu patří jedno prvenství:„A kdo vede v antiruském žebříčku českých médií? Experti z Ruského institutu strategických výzkumů na první místo umístil týdeník Respekt,“ praví se zde.DJ teď zpytuje svědomí: svou dnešní činností také přispěl svojí malou troškou do mlýna mediální rusofobie. Zároveň mu při četbě zprávy Hlasu Ruska vlhnou oči dojetím. Ten jazyk, ty obraty! Tak třeba: „Hlídací psi světového četníka“ (rozuměj USA). Jak dlouho už se s tímhle DJ nesetkal? Počítá, že naposledy v roce 1989. A to byl tak mlád!A tady jedna rusofilní písnička.

15:20
Haló, tady ZeměProč pořád jen naslouchat na rádiových vlnách vesmíru a čekat, až se ozvou mimozemšťané? Země by měla do kosmu aktivně vyslat poselství určené jiným civilizacím.Něco takového alespoň navrhují vědci z amerického SETI Institute (privátní výzkumný ústav pro navázání kontaktu s mimozemskou inteligencí). Přednesli to na nedávném výročním zasedání Americké společnosti pro pokrok vědy.Mnozí lidé to nepokládají za dobrý nápad, protože mimozemšťané nemusejí být zrovna přátelsky naladěni. „Je to jako křičet v džungli. Nevíte, co se v ní skrývá,“ shrnul pro BBC námitky svých oponentů šéf zmíněného ústavu, známý astrofyzik Seth Shostak. Podle něj ale aktivní vyslání poselství nic na situaci lidstva nezmění, protože beztak už desítky let šíříme do kosmu rozhlasové a televizní vysílání (jak vědí fanoušci sci-fi, nemusejí to být obrázky, na které by měla být Země hrdá).Jasno každopádně nepanuje v tom, co by mělo lidstvo mimozemšťanům vlastně sdělit. Někteří navrhují odvysílat stručný průběh naší historie s tím, že nejbrutálnější pasáže bychom taktně zamlčeli. Shostak má jiný plán: poslat jiným inteligencím celý obsah internetu.V tom případě se podle dnešního DJ může stát pouze jediná věc: Lidstvo bude okamžitě zařazeno na černou listinu galaktických civilizací a k žádnému kontaktu nedojde příštích deset tisíc let.    

17:00
A znovu šelmyPsi dovedou rozeznat spokojené lidské tváře od rozezlených. Zjistili to vědci ve Vídni a své výsledky publikovali v časopise Current Biology.Vědci nejprve pomocí odměn naučili psy rozeznat výraz lidské tváře zobrazené na monitoru - svoji volbu zvířata demostrovala tak, že se dotýkala obrazovky čenichem. Poté vědci promítli psům obličeje, které zvířata nikdy předtím neviděla. I je psi dovedli rozlišit, ačkoliv nešlo o celé tváře, ale jen jejich části, horní nebo dolní polovinu obličeje. Psi natrénovaní na obrázcích úst přitom dokázali poznat také „rozesmáté“ nebo „rozzlobené“ oči a naopak, psi cvičení na fotografiích očí obstáli, když je výzkumníci konfrontovali s fotografiemi úst.Tahle univerzalita podle vědců znamená, že se psi neřídí jednoduchými znaky, jako je třeba tvar očí při vzteku. V jejich mysli musí být uložen nějaký modul, jenž jim umožňuje poznat, zda se lidé zlobí nebo jsou veselí. Psi přitom více váhali, když se měli dotýkat rozezlených tváří. Zřejmě tedy skutečně rozumějí emoci, která se za výrazem obličeje skrývá.Vezměme to jako další důkaz, že heslo z dnešního rána - nebuďme šelmy - vlastně moc velký obsah nemá.A na závěr je tu písnička z čerstvě vydaného singlu, kterou čtenářům této rubriky posílá kolega Pavel Turek.