O psaní s Evou Kantůrkovou

reklama

Eva Kantůrková

Eva Kantůrková je spisovatelka a scenáristka. Pochází z literárně založené rodiny. Po dokončení studia filozofie a historie na Filozofické fakultě UK v roce 1956 pracovala pro Svaz mládeže a do roku 1967 v Čs. ústředí knižní kultury. Byla členkou KSČ a angažovala se v Pražském jaru. Ze strany vystoupila v roce 1970 a ocitla se na seznamu zakázaných autorů. Podepsala Chartu 77, jíž byla také rok mluvčí, angažovala se v disentu a publikovala jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích. V květnu 1981 byla uvězněna za podvracení republiky téměř na rok. Podílela na vzniku Občanského fóra a od roku 1990 do roku 1992 byla poslankyní České národní rady. Opakovaně působila jako předsedkyně Obce spisovatelů. Od roku 2003 je členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Z její tvorby je asi nejznámější sbírka povídek Jen tak si maličko povyskočit (1966), román Smuteční slavnost (1967), román Přítelkyně z domu smutku (1984), Nečasův román (2000). Přispěla také do knihy o Olze Havlové Síla věcnosti (2008).

(On-line rozhovor je hodinový, je tedy časově ohraničen, proto výběr dotazů a také rozsah odpovědí je na odpovídajícím. Rozhovory podléhají pravidlům diskusního fóra uvedeným v obchodních podmínkách.)

Online rozhovor

Již není možné vkládat otázky


Jar. Ševelová 23.7. 13:31	Paní Kantůrková, co Vás na rozhovorech bavilo? Rozhovor s kterou osobností Vám utkvěl v paměti jako nejzdařilejší? Rozhovor s kterou osobností pro Vás byl "zklamáním"? Rozhovor s paní Havlovou jste dělala v roce 1979 v pražské kavárně Slávia - z jakého popudu? Proč zrovna ve Slávii? Nebylo to riziko? Děkuji Vám za odpovědi.
Eva Kantůrková 24.7. 11:01	Dělat rozhovory je jedna z nějtěžších novinářských prací, musíte odhadnout osobu se kterou mluvíte, otázky, které jí položíte a taky čas kdy rozhovor děláte. Můj nejtěžší rozhovor a teké nejzdařilejší byl s Václavem Černým v roce 1979. Zklamání jsem v rozhovoru nezažila žádné. S paní Havlovou jsme se na rozhovoru dohodli jako na protestu proti soudu VONS, kde byl také souzen Václav Havel. Ve Slavii jsme to dělali asi z frajeřiny.

Karel Haman 23.7. 19:20	znala jste paní Havlovou osobně ještě před rozhovorem? Když čtete onen rozhovor dnes, vybaví se Vám tehdejší nálada? Co se do rozhovoru nevešlo?
Eva Kantůrková 24.7. 11:06	Před rozhovorem jsme se znaly málo, jen od stálého stolu ve Slavii. Jistěže se mi vybaví nejen nálada ale i poměry, hlavně když čtu celou knihu Síla věcnosti. V rozhovoru je vše podstatné co jsme chtěly říct, paní Havlová říkala dokonce víc, než bych bývala čekala. Je to objevný rozhovor.

A. Okuněvová 23.7. 22:01	Myslíte při psaní knih i jako scénáristka? Když píšete knihu jste ovlivněna tím, že by jednou mohla být zfilmována (přepsána na scénář)?
Eva Kantůrková 24.7. 11:08	To rozhodně nemyslím. Román se píše jinak než filmový scénář, v románu pracujete s jazykem, ve scénáři s filmovým obrazem. Přepsat román do scénáře je přechod do úplně jiného oboru umění.

Přemysl 24.7. 08:40	Jaký je Váš postoj k internerovým médiím a speciálně pak k fenoménu dneška - tzv. blogům /veřejně publikovaným osboním zápiskům)?
Eva Kantůrková 24.7. 11:09	Vlastní blog nemám, ani ho mít nechci. Jinak internetová média uznávám jako velký průlom k šíření myšlenek, kultury a i k prohloubení a demokratizaci systému. Internetová média znamenají velikou svobodu. Mě vadí, že se v nich dost žvaní.

Halina Doležalová 24.7. 09:29	Chystáte další knihu, nebo hodně přemýšlíte o nějakém tématu?
Eva Kantůrková 24.7. 11:10	Dopsala jsem román, hledám pro něj nakladatele. V současné době usilovně přemýšlím o Janu Husovi, protože píšu pro Českou televizi scénář k dvoudílnému filmu o důvodech jeho odsouzení a o Kostnickém procesu.

Lenka Kubelková 24.7. 09:36	Jaký smysl mají podle Vás v současnosti spisovatelské spolky? Dnes, kdy se upřednoťňuje samostatnost, individualita nezávislost... Stojí mladí a nový autoři o členství v takových spolcích?
Eva Kantůrková 24.7. 11:11	Spisovatelských spolků je několik, spisovatelé se v nich soustřeďují podle žánrů, podle estetických postojů i podle politického zařazení. Centrální organizací spisovatelů je Obec, která má 700 členů a jejímiž kolektivními členy je i většina dílčích spolků, hlavně krajských. Obec spisovatelů je profesní organizace, nemá lehké postavení, ale snaží se jak o podporu literatury, tak i o postavení spisovatelů. Být členem Spolku naprosto neznamená ztratit individualitu nebo nezávislost, o nějakém takovém spolku spisovatelů skutečně nevím. Spolková činnost spíš individualitu a nezávislost podporuje. Mladí a noví autoři se, pokud vím, do Obce spisovatelů příliš nehrnou, mají možná správný pocit, že se bez Spolku obejdou.

David Wolf 24.7. 09:47	Je to otázka mimo zadání, přesto se Vás paní Kantůrková zeptám na Váš názor na působení žen politice? Je třeba více žen ve vysoké politice? Je třeba více starostek? Jakých? Co například pro Vás znamená práce v radě ČT?
Eva Kantůrková 24.7. 11:16	Ono záleží na tom, co chce žena v životě dokázat. Politika je vyhraněná profese. Myslím si, že amatérství ve vysoké politice, ať amatérství žen nebo mužů víc škodí než prospívá. Tento názor se netýká starostek, tam naopak mám zkušenost, že žena se o svou obec postará dobře, protože má v povahovém vybavení povinnost a odpovědnost starat se. Práce v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání není práce politická, tam je politika dokonce zakázaná zákonem. Je to odborná činnost, činnost správní, která posuzuje jak a zda televize a rádia dodržují zákon. Druhou velkou oblastí v činnosti Rady je udělování licencí pro rozhlasové a televizní vysílání, a to je opět činnost naprosto odborná. Pro mě práce v Radě znamená celkem dobrou zkušenost a možnost poznat poměry v prostředí, které naprosto unikátním způsobem ovlivňuje život ve společnosti.

Vilém König 24.7. 10:01	Knížku o paní Havlové musím pochválit, byla velmi čtivá a výborně sestavena, jen mi tam trochu ještě něco scházelo, ale o tom se autorky zmiňují - škoda, že někteří oslovení lidé odmítli. Jak hodnotíte knížku Vy?
Eva Kantůrková 24.7. 11:22	Je dobře, že Respekt knihu na památku Olgy Havlové vydal. Olga Havlová je podle mého názoru jednou z nejvýraznějších osobností české společnosti. Pokud jde o knížku, je na příspěvcích poznat, jak kdo byl Olze Havlové blízko. Jsou tam příspěvky, které o Olze vypovídají formálně, jen s pocitem vlastní důležitosti. Z toho je zřejmé, že tito lidé Olgu Havlovou vůbec neznali. Pak je tam několik příspěvků, kdy autor mluví víc o sobě, než o osobě o kterou jde. To samo vypovídá za sebe. A pak je tam několik vzpomínek, které čtenáře naprosto autenticky přenášejí do Olžina prostředí, chtěla bych jmenovat Věru Jirousovou, Ivana Dubského, Tobiáše Jirouse, Andreje Kroba, Vratislava Brabence, Vlastimila Třešňáka a Ivana Havla. Skvělý je rozhovor Paula Wilsona z roku 1990.

Michal Kudláček 24.7. 10:13	Je nějaká kniha nebo pár knih, které podle vás (hned po Bibli) dost zásadním způsobem ovlivnily vývoj a myšlení evropské i západní společnosti (kultury)?
Eva Kantůrková 24.7. 11:28	Bible, Starý i Nový zákon má mimořádné postavení v naší civilizaci. Je těžké nalézat vedle Bible jednotlivá díla stejného významu, protože Bible je kniha zakladatelská. Kdybych měla odpovědět na Vaši otázku, musela bych odkázat na dějiny filosofie, na dějiny literatury, na díla mytologická a hystorická, abych vyjádřila co podstatného ovlivnilo vývoj a myšlení západní evropské společnosti. Je mi líto, že musím odpovědět jen takto obecně.

Eva Tišerová 24.7. 10:19	Jak vidíte budoucnost českých spisovatelů, objevují se noví taletovaní autoři (v potřebné míře)? Jaké pocity a poznání jste si odnesla z letošních Literárních Luhačovic? A je dostatek zkušených a zralých autorů ochotných předat své zkušenosti těm začínajícím? V jaké míře existuje rivalita mezi spisovateli?
Eva Kantůrková 24.7. 11:42	Budoucnost spisovatele záleží jen na něm, jak je dobrý, jak se dokáže prosadit, jak odmítá sloužit, jak je ochotný riskovat. Být dobrým spisovatelem ještě neznamená být spisovatelem i slabým. To je právě riziko tohoto povolání. Nových talentovaných autorů se objevuje víc, než stačí literární kritika a hlavně trh spotřebovat. Byla jsem u toho, když jsme objevovali nové autory, mladé i starší, v rómském prostředí. Vznikly tři nové knihy, povídky i romány skutečně vysoké literární úrovně. Píšu o tom proto, že si myslím, že literární aktivity je také zapotřebí probouzet, a ne jenom čekat až se živelně projeví. Proto si cením například literární soutěže v Literárních novinách, nebo soutěží v knihovnách, a také Literárních Luhačovic. Spisovatelem se asi člověk nemůže vyučit, musí mít talent, taky vůli a vytrvalost. Ale všechny tyto příležitosti provokují nejen nové texty, ale i představu o literárních a uměleckých normách. Je to malinká náhražka za to, jak primitivně se vyučuje literatura na školách. Můj dojem z Literárních Luhačovic je každý rok víc než pozitivní. Je to tvořivé prostředí a zůstalo mi zněj několik vytrvalců, kteří už začali vydávat své první i větší knihy. Z mých zkušeností vyplývá, že je dost mých kolegů, kteří předávají zkušenosti začátečníkům. Rivalita mezi spisovateli existuje značná. Je rivalita neúspěšných proti úspěšným, rivalita názorová, estetická, spolková. Bylo by špatně, kdyby mezi spisovateli žádná rivalita nebyla. Smír existuje jen na hřbitově.

Martin Dobiáš 24.7. 10:46	Paní Kantůrková, svolila byste někdy k volnému pokračování Přítelkyň z domu smutku (filmovému pokračování - jako například Nemocnice na kraji města apod.)? Jaký je Váš názor na takováto pokračování?
Eva Kantůrková 24.7. 11:44	Přítelkyně z domu smutku byly zfilmovány jako seriál, měl čtyři díly a vyčerpal všechny motivy knihy. Téma knížky bylo uzavřené určitým obdobím a nedá se jakkoli protahovat. Televizní seriály je svůj samostatný druh televizního umění, Přítelkyně z domu smutku do tohoto druhu nepatří. Seriály jsou oblíbené, mají v sobě převahu bavit. Já se na ně nedívám a ani nemám touhu je psát. Je to autorská specialita, kterou neovládám.

Dominik Franěk 24.7. 11:19	Stane se vám někdy, že tím jak se příběh vyvíjí získáte určitý vztah i k záporné postavě a máte pak třeba snahu nějak příčiny jejího chování vysvětlit a vlastně i omluvit?
Eva Kantůrková 24.7. 11:47	Pro spisovatele, alespoň pro mě, neexistují v textu postavy záporné a kladné. To si musí ohodnotit čtenář. Spisovatel má ve své představě pouze určité postavy, které musí provést příběhem hodnověrně. Postava je pro spisovatele spor o její literární vyjádření. Některá se poddá líp, některá hůř, ale je to stále záležitost literární práce a ne vztahu. Stává se, že se postava autorovi vymkne. To není ale tragédie, to je výraz toho, že postava byla od začátku zamýšlená jako živá. A spisovatel se tomu vymknutí musí přispůsobit. Speciální práce s postavou je ta, kdy autor dá najevo v textu že postavu právě vytváří. Vzniká zvláštní napětí, kdy se čtenář nutně diví, proč si s ním autor tak zahrává. Nejslavnější postavou byla jedna žena v Kunderově románu vytvořená z gesta.

Vladimír Há 24.7. 11:27	Co vás v dnešní době pohoršuje až štve? Je něco proti čemu byste ještě dnes dokázala vyjít do boje a zapálit se pro nějakou věc? A nebo již přenecháváte vzpoury těm mladým (ti to podle mě však moc neumí :-))...?
Eva Kantůrková 24.7. 11:53	Štve mě hodně věcí, nemusím říkat které, protože vy to víte. Do boje se nechystám, jsme spisovatelka a svět reflektuju literaturou, někdy vyzní jako bojovná. Tak byla například napsána moje knížka Nečasův román. Jinak si myslím, že dnešní poměry dávají dost možností a příležitostí a způsobů protestovat a napravovat co se nelíbí.

Kateřina Žak 24.7. 11:43	Pro koho je podle Vás těžší pochopit rok 1968 a následnou normalizaci - pro vaše vrstevníky žijící od narození v západní Evropě (v zahraničí) a nebo pro dnešní českou mláděž?
Eva Kantůrková 24.7. 11:56	Pro dnešní mladé lidi je rok 68 čistou historií. Pro generaci o něco starší, která se utvářela v sedmdesátých a osmdesátých letech je porážka Pražského jara osudovým poznamenáním. Jaro neprožili a zůstaly pro ně jen následky porážky. Proto chápu, že se staví k šedesátému roku ne sice úplně odmítavě, ale že ho nepřijali za svou tradici. V Literárních novinách od začátku roku vychází diskuse ke sporu Havla s Kunderou z roku 68, a je naprosto zřejmé, že výklad Pražského jara mohou autenticky podat hlavně jeho účastníci, ale kupodivu také dnes už odtažití mladí historici. Diskusi doporučuji si přečíst.

Vl. Havránek 24.7. 11:49	V knížce píšete, že jste s paní Olgou byly ve Slávii a za okny bylo nábřeží a Hrad... Napadlo Vás tenkrát, že se někdy, jednou, poměry na Hradě zcela změní, že třeba tím o čem jste zrovna hovořila s paní Olgou zakládáte podhoubí pro to čemu se pak začalo říkat Sametová revoluce? Co Vás vlastně tenktát při pohledu na panorama Prahy napadalo?
Eva Kantůrková 24.7. 12:01	Napadlo mě, že tam sedí pan Husák, jeden z katů Pražského jara a přední tvůrce normalizace. Rozhovor jsme dělaly ve dnech, kdy na Karlově náměstí u Městského soudu probíhal politický proces se skupinou lidí, kteří se všichni po převratu stali významnými politiky nebo veřejnými osobami. Ale, že dojde jednou k převratu, to nás skutečně nenapadlo, měly jsme prostě úplně jiné starosti. Přitom bych ale řekla, že i ten proces i náš rozhovor i celá tehdejší opoziční činnost zakládala přesně to, co se odehrálo v listopadu 89.