reklama

Chlupaté nohy a splašené srdce

reklama

Ty nohy byly na ženu dost šlachovité. Pod krajkovými punčochami prosvítaly husté chlupy. Ano, ta blondýna byla muž, a vlastně to nebylo takové překvapení. Neboť tančící a zpívající transvestité patří k Berlínu už od dvacátých let, takže dneska už vážně nikoho nešokují. Zajímavější na tom je místo konání: Neukölln. Tam se teď děje to nejdůležitější. Tam teď buší splašené srdce Berlína. O prvním adventním víkendu tlouklo tak nahlas, že musela zasahovat policie.

Nohy, na ženu dost šlachovité. 

Ale zpět k našemu transvestitovi. „Jsem tak krásná...vždyť já už mohla být v Paříži, v New Yorku. A skončila jsem tady v Neuköllnu. Ale že prý to je nový New York...,“ zpívá a deklamuje tento urostlý mladík v krajkových punčochách a kombiné. Sál je maličký, je to zadní místnost v galerii, celé je to tu obalené nějakými růžovými hadříky a vánočními řetězy nebo čím.

Jsem tak krásná...vždyť já už mohla být v Paříži, v New Yorku. 

Podobné výjevy byly v tu sobotní noc k vidění po celém okolí, v barech, galeriích a obchodech, ve všech přilehlých ulicích se něco dělo. A v jedné té nejobyčejnější turecké večerce hrála kapela. Dokud ovšem nedorazili již zmínění policisté, že už je pozdě a že končíme.

Večer to byl dosti kouzelný, ovšem nemá cenu se vracet k tomu, co se již nikdy nevrátí. Něco je ale univerzální a stále platné. A sice to, že v tomto koutě Berlína je toho opravdu hodně zajímavého. Ačkoliv je to vlastně dost ošuntělá čtvrť. Na první pohled jen turecká kadeřnictví, herny, zastavárny. Jenže mezi tím také avantgardní bary a obchody. Jsou různě poschovávané a člověk musí vědět, kam jít – aktuální dění je vždycky na www.kunstreuter.de. Tam je také přesně vidět, které ulice jsou ty správné. (Pro vážné zájemce: je to kolem křižovatky Sonnenallee, podle níž se jmenuje onen německý film, a Hobrechtstrasse).

A co tu tedy je? Jednak umění, jehož hodnocení přísluší jiným, můj osobní názor je, že je vesměs pěkně střelené. A pak je tu spousta módních obchodů. Jejich výhoda je, že jsou mnohem levnější než „praví“ módní návrháři v centru města. Jejich nevýhoda je, že jsou často také dost střelené. Někdy do té míry, že se nedají nosit. Ale řada z nich je hezká. A navíc: je to opravdu a zaručeně nezávislá a avantgardní móda, protože tyhle modely prostě nikdo nemůže podezírat z komerční podbízivosti.

Neukölln. Tam se teď děje to nejdůležitější.

Parádní módní přehlídku měla návrhářka Kathryn Jamieson. Návštěvníci vcházeli do jejího ateliéru vždycky po trojicích. Procházeli mezi různými komůrkami a závěsy a v každém koutě je čekala malá etuda nějaké modelky. Kathryn Jamieson je takový typický zjev Neuköllnu. Je to Australanka, dělala divadlo a scénografii a, jak se tady tak říká, „nějaké ty projekty“. Při jedné návštěvě Berlína se rozhodla, že tady bude žít a že si tu otevře módní obchod. A tak si ho otevřela. Modely dělá tak, aby v nich člověk mohl být celý den a pak jít ještě večer na party a pořád to bylo ono.

Foto: Harold Kohn, Graphic Designer.

Za rohem má svou dílnu s obchodem Barbara Kristen, která vyrábí oblečení pod značkou icke (icke-berlin.de). Na svoje trička vyšívá motivy srnek, lyžařů, nebo berlínského medvěda. Ručně, steh za stehem. Zajímavé na tom je, že si tady dílnu a obchod otevřela před třemi lety. Tehdy měla tahle čtvrť jedinou výhodu, a sice, že tu bylo lacino. A dneska je tu takových jako ona nejméně deset a Neukölln je středobod vesmíru.

Obchod Barbary Kristen, která vyrábí oblečení pod značkou icke. Na svoje trička vyšívá motivy srnek, lyžařů, nebo berlínského medvěda. 

Teď ještě pár slov k této proměně z nevábné čtvrti ve čtvrť světáckou. Tímhle procesem prošlo dost městských okrsků. U nás třeba Žižkov, Karlín, Holešovice, možná i části nějakých menších měst. Postup je zhruba tento: čtvrť je ošuntělá a levná. Pak si někdo všimne, že je to tam vlastně docela romantické a stěhuje se tam progresivnější část obyvatelstva, umělci hlavně. Pak dorazí investoři, opraví to tam, nic už nechátrá, vypadá to tam rázem lépe, čtvrť přijde do módy a zvýší se tam nájmy. Znamená to také, že se obyvatelstvo promění, přijdou bohatší, chudší se odstěhují. Zajímavé na tom je, že u nás se tento proces většinou nazývá revitalizace a bere se to jako správný krok. Tady se o tom mluví jako o gentrifikaci („zburžoaznění“) a bere se to jako problém.

Tak je to dobře nebo špatně? Přesně zatím nevím. Zdá se mi, že opravené domy jsou lepší než otlučené, ale prý to není tak jednoduché, jelikož na tom bohatnou kapitalisti. Jenže co je na tom špatně? Vždyť platí daně. A tak dále a tak podobně to většinou pokračuje. Mluví se o tom tady pořád dokola, v sociologii i v hospodě. U nás asi brzy bude také.

Pro všechny, kdo dočetli až sem ještě pár zajímavých módních obchodů: mayarosa.com, anyonion.de, kollateralschaden.de). Ten poslední dělá zaručeně nejstrašnější trička na světě s motivem rozpatlaného zvířátka (viz obrázek). Ano, takový je už Neukölln.

Zaručeně nejstrašnější tričko na světě s motivem rozpatlaného zvířátka.

 

reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
Článek neobsahuje komentáře.
reklama
reklama
reklama
Časopis Respekt
21. - 27. května 2012, č. 21/12

To kouzelné slovo primář

Adam Šůra

České nemocnice spouštějí možnost zaplatit a vybrat si...

celý článek

Ztracené děti jdou domů

Petr Třešňák

"Prcani už spí?" vykoukne ze dveří dvanáctiletá dívka v...

celý článek

Zajímá mě, kam až to může dojít

Jan Kovalík

Česká filozofka a designérka Denisa Kera tvrdí, že díky...

celý článek

Vymyslet a prodat za férovou cenu

L. P. Fish

Podle amerického časopisu Game Developer patří tento...

celý článek
všechny články předplatné
 
Nenechte si ujít

RESPEKT - DESPEKT

Redakce Respekt

RESPEKT Placákova vytrvalost Trvalo to 22 letech a zdálo se to jako marné úsilí, ale...

Editorial: Proč tak snadno?

Erik Tabery

Zřejmě každého napadla v posledních dnech otázka, jak to, že v případě Davida Ratha to...

Na zahrádku do města

Michaela Danelová

Veronika Tvardková a Martin Veselý zkoumají fenomén městských zahrádkářských osad. Jedna...

Ion navzdory všem

Michaela Danelová

Ion Barladeanu se narodil v roce 1946 v Rumunsku. Více než dvě dekády strávil na...

 
reklama
reklama