Německo nesmí být země přistěhovalců, řekl šéf německé konzervativní strany CSU a kancléřka Angela Merkelová ho o víkendu podpořila slovy: „Vytvoření multikulturní společnosti se nezdařilo.“ Tyto výroky v Německu opět nastartovaly ostrou debatu a při pohledu na internetová diskusní fóra se zdá, že skóre je vyrovnané.
Jenže není to tak jednoduché. Ačkoliv politici před přistěhovalci varují, německé podniky zároveň volají po kvalifikovaných pracovních silách ze zahraničí a nutí vládu, aby zaměstnávání cizinců usnadnila. Jde především o to, aby se země stala atraktivní natolik, že by sem geniální mozky šly pracovat. Pokud si odpustíme otázku, proč si vlastně Německo takové mozky neumí vychovat samo, vidíme, že přistěhovalci jsou dvojí - jedni výhodou a druzí nepříjemným přívěškem. Většina cizinců do Německa přišla po válce právě za prací a stejně tak není zaručeno, že generace dětí geniálních mozků nebude dělat problémy. Proto je nutné, aby se snažily všechny strany – přijímající společnost, žádoucí i nežádoucí přistěhovalci.
Před nedávnem v Německu proběhla kritizovaná debata o německé „leitkultuře“. Je pravda, že se kultura a hodnoty 80 milionů lidí asi těžko dají shrnout do konkrétního seznamu vlastností, nicméně pokud se někam přistěhuji, tak je pro mne opravdu lehčí, když vím, jaká tam platí pravidla. Při přestěhování na novou adresu člověk přemýšlí o to, kdo v domě asi bydlí, kde najde nejbližší supermarket nebo jestlipak se lidé v domě navzájem zdraví. Změna je tedy spojena s nejistotou a pokud mi někdo dá tip, jak život v domě funguje, ulehčí mi to nejen začátek ale i celkovou komunikaci se všemi ostatními nájemníky.
Proto o integraci mluvme. Cizinců se v Německu nezbavíme, tak spíš než povzdechy nad tím, že se to nepovedlo, hledejme cesty, jak by se to třeba mohlo povést. Protože multikulti není žádný teoretický program, je to realita, kterou miliony lidí každodenně úspěšně žijí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
