Máte mrtvolu muže, ale nevíte co s ní. Nikdo o ni nestojí. Nikdo netouží po tom, aby se objasnila smrt záhadného obchodníka, který u sebe měl jen pas a zemřel kdesi na okraji portugalského města, v anonymním bloku domů u výpadovky.
Na policejní stanici se však dostaví bohatý a vlivný advokát. Nechce objasnit vraždu, jen potřebuje najít syna oběti, aby mu mohl vyplatit část dědictví, tak jak to určuje závěť. Cosi na tom všem zavání čertovinou a nos detektiva Jaimeho Ramose, liberála ze staré školy je na podobné nesrovnalosti velmi citlivý.
Fotbal, doutník a intuice
Jaime Ramos, jedna z nejúspěšnějších postav současné portugalské detektivky je jakýmsi alter egem básníka, novináře, romanopisce, gurmána a cestovatele Francisca Josého Viegase (47). Kniha, která před nedávnem vyšla česky se v portugalském originále jmenuje "Daleko od Manausu“. V češtině ale vydavatelství Garamond zvolilo název "Muž bez minulosti,“ zřejmě proto, že v českém čtenáři Manaus automaticky neevokuje brazilské reálie, tak jako v Portugalcích.
Jaime Ramos miluje stejně jako jeho autor doutníky, fotbal a dobrý koňak. Je to jakési vtělení iberoamerického zemitého chlapíka s neobyčejně vyvinutou představivostí a smyslem pro logiku věcí i života. Neochvějně se pouští do pátrání po vrahovi muže bez minulosti, muže, v jehož příběhu překvapivě nachází střepy vlastního života, když sloužil stejně jako on v portugalských koloniích.
Děj se rozvíjí v několika zemích - Portugalsku, Brazílii a ve dvou bývalých afrických koloniích Portugalska, Angole a Guiné-Bissau a také v několika časových rovinách. Těmi je čtenář bez milosti vláčen sem a tam a často moc dobře neví, kde se to vlastně zase ocitl: "Je známo, že detektivní romány se řídí určitými pravidly, tento nikoli,“ jenže to vůbec není na škodu. Ani detektiv totiž neví, za jaké nitky má přesně tahat, jakým směrem by se jeho pátrání mělo vlastně ubírat: "Žádný telefon. Žádné rodinné fotky. Žádný mobil. Žádné doklady. Žádné auto. Ani řidičský průkaz. Jen pas.“ Ramos se tedy musí spoléhat výhradně na svou intuici a ta mu říká, že se má vydat za synem zemřelého do brazilského Manausu.
Když detektiv po čase pochopí, že se celá záležitost okrajově týká i jeho vlastní minulosti neváhá v ní lovit jako v ponorné řece také. Vrací se do svého mládí a pátrá i v kalných vodách života advokáta, s ním kdysi sloužil v Guinei a který toho evidentně ví víc, než detektiv. A to nemůže Jaime Ramos překousnout.
Mrtvoly a bolavé klouby
Detektivku Muž bez minulosti by si měl rozhodně přečíst každý, koho zajímají moderní dějiny, problematika rozpadu koloniálních impérií, cestování a především poezie. Poezie zločinu, nebo pátrání po něm, poezie prázdných bytů, v nichž leží na podlaze mrtvola a poezie dobrého jídla a kvalitních doutníků. Jaime Ramos ví, že "svět je v prdeli,“ že nemůže změnit svůj životní styl stárnoucího policisty a že mu do důchodu zbývá patnáct let. Pak dostane nevkusnou plaketu a všem bude úplně jedno, že už není detektivem. Celé roky strávil v podřepu u mrtvol a bolí ho z toho klouby. Nicméně, jeho smysl pro to co je správné a co ne mu velí, aby vedl pátrání i kvůli mrtvolám, o které nikdo nestojí. Kvůli mužům bez minulosti.
Muž bez minulosti, Garamond 2009, překlad Lada Weissová
Markéta Pilátová (1973) je hispanistka, novinářka a spisovatelka. Její román Žluté oči vedou domů byl nominován na cenu Magnesia Litera a cenu Josefa Škvoreckého. V současné době žije v Argentině, dříve dlouhodobě pobývala ve Španělsku a v Brazílii.
Aktualizace 16.3. 2010:
Markéta pilátová vydala v prosinci 2009 dětskou knihu Víla Vivivíla a stíny zvířat, její román Má nejmilejší kniha je nominován na cenu Magnesia Litera 2010 a právě vychází německý překlad knížky Žluté oči vedou domů, s ním autorka vyráží na německé a rakouské turné čtení v Berlíně, Výmaru, Lipsku, Vídni a Mnichově.
Autorka také spolupracovala s Českou televizí na realizaci dalšího dílu pořadu Čtenářský deník. A přehrát si můžete i půlhodinový rozhovor v pořadu Před půlnocí na ČT 24 (prolink).
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
