Tragicky zemřít – to není dobré pro mladé autory, ale pro legendu, která téměř okamžitě začne jejich smrti a dílu dýchat na záda. Své o tom jistě ví nejen před dvěma lety zesnulý polský prozaik Mirosław Nahacz, autor románu Čáp a Lola, jenž právě vyšel česky, ale také chilský autor Roberto Bolaño či Nahaczovi předchůdci, polští autoři Marek Hlasko nebo Rafał Wojaczek. A leckdy se v tom dechu legendy rozpustí i to, co by případně živému, už postaršímu autorovi neprošlo. Smrt nadaného mladého tvůrce je však pro čtenáře i kritiky čímsi morbidně neodolatelná. Když čteme román Čáp a Lola a díky biografii na obálce víme, že se třiadvacetiletý Nahacz oběsil v jednom varšavském sklepě, začne se nám při četbě před očima míhat smyčka. Ta dodává již dostatečně temné knize ještě temnější odstín.
Nahacz, narozený v Gladyšově, se inspiroval nejen současným českým autorem Jáchymem Topolem, jehož cituje na začátku knihy, ale také Burroughsem, Pynchonem a hudbou Joy Division. Je často přirovnáván ke své vrstevnici a spolužačce z kulturologie Dorotě Masłowské, s níž má společnou estetiku panelákové prázdnoty varšavských či maloměstských šedých depresí, alkoholu a kritiky postkomunistického konzumu. Stejně jako Masłowská se dokáže opájet jazykovou hrou a metaforami plynoucími či tepajícími v rytmu svérázného polského hip hopu. V osmnácti vydal svou prvotinu a během čtyř let další tři romány, z nichž nejvýznamnější Bombel líčí život šedesátiletého pijana z autobusové zastávky.
Román Čáp a Lola jsou spíše monologicky vyprávěné halucinace, sny a deliria, o nichž Nahaczův objevitel – spisovatel a nakladatel Andrzej Stasiuk – pravil, že je na nás hrne „hlas, který nepatří žádné konkrétní osobě, jehož zvuk je však velice živý a tělesný“. A ten hlas patří skutečně nadanému tvůrci. Nahacz vykreslil utrpení mladé duše zmítající se v prázdnu a živené „měniči času“, tedy drogami, do nichž záhadný dealer Čáp přidává dokonce stránky vytržené z knih. Nicméně nám vypráví věci, jež před ním pověděla spousta autorů beatnické generace už v padesátých letech. Je ale možné, že každá generace postpubertálních talentů všude na světě se nejdříve musí ke skutečnému románu prožvanit a „prodrogovat“. A ve východní Evropě mladí autoři začali drogy, konzumní společnost a noční kluby doopravdy objevovat až v devadesátých letech minulého století.
Dvě skutečně zajímavé postavy v knize jsou především dealer Čáp, jenž „vždycky ví, co má dělat, a s pomocí levé ruky vymyslel měniče času a ty začaroval do papírů, které se následně rozpouštěly na jazyku“, a přítelkyně hlavního hrdiny Lola. Pokud Čáp představuje tmu lidské duše, Lola je jeho protihráčkou, občas celá svítí a jedině ona se neobjevuje v hrdinových zlých snech. Jakmile ji má Čáp před sebou, je si jistý, „že svět byl stejně skutečný jako vteřinu po vpichu jehly“. Popisy lásky a tápání ve vztahu k Lole jsou jedny z nejkrásnějších, jaké lze v současné evropské literatuře najít, a pokud je člověk ochoten se k nim pročíst větami typu „mít nějakej názor je děsně únavný, fakt“, stojí za to knihu dočíst v ruce až do konce.
Kniha Čáp a Lola je jako „opakující se melodie, která vás přivede do transu“, je to mantra, jež se opájí formou, chrlí metafory a medituje sama se sebou a vlastním nadaným egem. Když hlas hlavního hrdiny tvrdí, že se svět „rozbíhal do všech stran“, nelze mu nevěřit, ale po přečtení této knihy se bude rozbíhat ještě pěkně dlouho.
Markéta Pilátová
(1973) je spisovatelka, hispanistka a novinářka. Její román Žluté oči vedou domů byl nominován na cenu Magnesia Litera a cenu Josefa Škvoreckého, stejně jako její druhý román Má nejmilejší kniha. V současné době žije v Praze, dříve dlouhodobě pobývala ve Španělsku, v Brazílii a v Argentině. V prosinci 2009 vydala dětskou knihu Víla Vivivíla a stíny zvířat, o rok později pro děti napsala knížku Kiko a tajemství papírového motýla a další pokračování příběhů o Víle Vivivíle s názvem Víla Vivivíla a piráti Jižního moře. Nedávno vyšel německý a brazilský překlad knížky Žluté oči vedou domů. Připravují se překlady do polštiny, španělštiny a holandštiny. Více informací na
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
