Církev nezapomíná
Ač nejsem církevní autorita, dovolil bych si reagovat na váš článek Co dlužíme svým Romům (Respekt č. 3/98), konkrétně co dluží katolická církev. Píšete, že pro ně nemáme pochopení. Řekl bych, že katolická církev jeví zájem o Romy tak jako o ostatní skupiny obyvatel. Uznávám, že současný model pastorace je podle „bílé většiny“, ale myslím si, že církev přesto hledá a nachází způsoby, jak komunikovat se všemi.
Tak třeba konkrétně otec biskup František Lobkowicz se zúčastnil slavnostního otevření školy Přemysla Pittera a jeho vyjádření, že Ostrava může najít model soužití s Romy, je podle mne výrazem zájmu. A vyčítat mu, že do stavebních buněk v osadě Na Liščině neposlal kněze? Prostě nejsou. Za sebe mohu uvést jedno odpoledne na faře, kdy jsem dal jíst dvěma romským občanům a ještě jsem jim přidal svačinu. A asi půl hodiny po nich přišel pro změnu „bílý“ bezdomovec, který neměl v pořádku papíry o občanství, a tudíž nemůže dostat práci. Potřeboval se dostat na Slovensko, aby si mohl vyřídit potřebné formality. Dostal taky najíst plus jídlo k večeři, mimochodem to byl zbytek chleba, a domluvili jsme se, že se staví druhý den ráno a já mu zatím zkusím sehnat práci. Měl jsem štěstí, „černou práci“ jsem mu sehnal, žel Bohu nepřišel.
A tak po asi tříhodinovém běhání okolo lidí, „do kterých mi nic není“, jsem si přečetl, že jakožto člen katolické církve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
