Strejdo, my jsme Kraftwerk
Není moc skupin, které by vyznávaly syntezátorový pop a zároveň v textech zpívaly: „Strejdo! Nechoď ostrej dom!“
Není moc skupin, které by vyznávaly syntezátorový pop a zároveň v textech zpívaly: „Strejdo! Nechoď ostrej dom!“ A není moc alb, která by byla debutem a zároveň zhruba dvacátým albem protagonisty. Trio Midi lidi už přes rok naznačuje, že elektronickou hudbu lze vytvářet z úplně jiných pozic, než z jakých vychází většina české scény. Album Čekání na robota má v sobě taneční rytmy a hodně možností, jak si ho vykládat.
Midi a lidi
Retronávraty ke staršímu popu jsou osvědčená věc. Ale Petr Marek, Prokop Holoubek a Markéta Lisá se nevracejí k ničemu, co by bůhvíjak frčelo. Jako by si plnili dávný sen: příst na chvíli strojové zvuky à la německý Kraftwerk a postpunkové kapely osmdesátých let. Zvukové struktury si řekly spíš o výkřiky a slogany než o rozvité texty. Syntetické opakované mantry by možná ani nesnesly souvislejší příběh než „Neutrať mě! Jsem tvůj kapitál! Neutrap mě! Už mi zůstaň!“.
„Midi“ je komunikační kód mezi stroji. „Lidi“ se k němu chovají vlastně logicky. Když už používají obecní „synťákové“ zvuky, jež si může kdokoli koupit, pak k nim zpívají co nejosobněji. Privátní postřehy, konkrétní narážky, slovní hříčky: to je druhý, paradoxní rozměr Midi lidí, skupiny tří přátel, kteří věru nevypadají jako „lidi od popu“.
Trio jakoby nevinně nabaluje věci, jejichž zdánlivá banalita se při…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].