Dvojí slzy Putina

Rusko za vlády Vladimira Putina je námětem rovnou dvou zářijových distribučních premiér. Nenašli byste dva odlišnější filmy.

I když něco společného přece mají: jak drama Dvanáct slavného režiséra Nikity Michalkova, tak film opozičního dokumentaristy Andreje Někrasova Kauza Litviněnko mluví o Rusech jako o lidech s otrockou mentalitou, v jejichž duších jsou hluboko zakódované návyky z doby totality.

Michalkovův remake slavného soudního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) Sidneyho Lumeta, ve kterém se dvanáct porotců pře o vinu či nevinu čečenského mladíka obžalovaného z vraždy svého ruského strýce, prý dojal režisérova osobního přítele Vladimira Putina k slzám. Zřejmě proto, že Michalkov v něm přičetl roli nejvyššího soudce jediné, vševědoucí a neotřesitelné autoritě (takovému Putinovi), která stojí i nad zákonem. Michalkov tu polemizuje se západním pojetím práva a demokracie a tvrdí, že jen člověk s neomezenou mocí může – v období mravního a duchovního rozkladu společnosti – prosadit spravedlnost.

Zato nad druhým snímkem bývalý kremelský vládce možná zaplakal vzteky. Kauza Litviněnko jej totiž vykresluje jako sprostého vraha, který si se svými druhy z tajné služby rozparceloval zemi. Tento filmový pamflet je vášnivou obžalobou Putina a jeho praktik. Zabývá se jimi více než peripetiemi případu bývalého ruského…