Nejstarší oříšek

Když Nizozemsko před osmi lety legalizovalo nevěstince, zavládla optimistická nálada. Politici si mysleli, že se blíží řešení jednoho z věčných celosvětových dilemat: jak zabránit všemu špatnému, co se nabaluje na obchod se sexem (nátlak, násilí, infekční choroby), a přitom státu vymezit náležitou a realistickou roli.

Nizozemci doufali, že se jim konečně podaří přetnout pouto mezi prostitucí a mnoha podobami zločinu od praní špinavých peněz až po obchod s bílým masem. Věřili, že nákup a prodej sexuálních služeb se konečně stane svobodnou transakcí, v níž se stát bude angažovat pouze jako regulátor a výběrčí daní. Policie se pak bude moci soustředit na zločince, místo aby ztrpčovala život občanům při směně, do které nikomu nic není.

Se jménem „majitele“ na kůži

Zatímco Nizozemci s experimentem začínali, jiná evropská země zkoušela odlišný přístup. Od roku 1999 Švédsko penalizuje klienty prostitutek (prostřednictvím pokut, nepodmíněných trestů až do šesti měsíců a zveřejňováním jejich jmen), zatímco s lidmi prodávajícími svá těla zachází jako s oběťmi.

Politici po celém světě, zvláště pak v bohatých demokraciích, sledují obě země a vyhodnocují, jaký přístup se nejlépe osvědčí. V praxi ovšem ani jeden není všelékem; ani jedna země nenašla dokonalý způsob, jak ochránit prostitutky před vykořisťováním a násilím, a přitom nenastolit pečovatelský stát. A…